Již dlouhou dobu probíhá v parlamentu debata o takzvaném povinném označování potravin a celý proces vytvoření legislativy pro výrobce potravin v celé Evropské unii začíná nabírat finálních obrátek.

Před dvěma lety Komise navrhla zjednodušený systém tzv. dopravních světel, neboli semaforu, který by označoval potraviny poměrně snadno srozumitelným způsobem: nezdravé potraviny – červená tečka, potraviny s hraničními hodnotami obsahu například tuku, cukru, soli a tak dále – žlutá tečka, potraviny vnímané jako zdravé – tečka zelená…

Jenže nic v životě, a to ani v sestavování ideálního jídelníčku, není tak jednoduché. Samozřejmě bychom rázem měli velké množství potravin, na kterých budou všechny tři značky, protože například ohodnocení tuků bude v červeném poli, ohodnocení cukrů ve žlutém a ohodnocení obsahu soli či vitamínů v poli zeleném. Ale problémů je mnohem více. Osobně jsem vždy bojoval proti tomuto zjednodušujícímu schématu, protože pojmout jakoukoli potravinu takto zjednodušeně lze možná tak maximálně z obchodního hlediska, z toho výživového je to však velmi nebezpečné.

Neumím si představit maminku, která sáhne po jogurtu pro své dítě s červenou tečkou a upozorňuji, že červenou tečku by z hlediska cukru dostala většina těchto produktů na našem trhu. A co teprve takový čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Toho cukru v něm! Při bouřlivé debatě ve výboru, problémy semaforového označování poměrně pěkně vystihl kolega, koordinátor přes zdravotnictví za EPP a německý pediatr Peter Liese, který prohlásil, že dle současných vědeckých poznatků by červenou tečku dostalo i mateřské mléko. To absurdnost tohoto typu označování potravin vystihuje, myslím si, více než dostatečně.