Poměrně často jsem kritizován za to, že v Evropské unii a v jednání evropských institucí, či Evropského parlamentu nacházím mnoho paralel s léty 60.tými, s dobou reálného socialismu a budování komunismu ve střední a východní Evropě. Asi už jsem s tím skutečně někdy únavný, ale těch momentů, které mi to připomínají je, bohužel, skutečně mnoho.

Vše začalo již samotnou slavnou Lisabonskou strategií, která si dávala za cíl dohnat a předehnat Spojené státy. Pokračovalo to vyhlášením boje s klimatickými změnami. I my jsme v 60-tých letech vymýšleli, že poručíme větru, dešti. A pak také na podobné paralely narážím v detailech, jako například, když v Evropském parlamentu řešíme, zda nemůže americká veverka ohrožovat veverky evropské…

To, že se nejedná o podobnosti zcela náhodné mi opět připomnělo listopadové plenární zasedání ve Štrasburku. Na stůl se mi totiž dostal k hlasování materiál, jehož název hovoří za vše – Rezoluce č. 1325 přijatá k 10.výročí Rezoluce Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnosti. Jsem přesvědčen, že dalšího komentáře není potřeba.  Vždyť přeci nejdůležitější je, abychom se měli všichni rádi a byl všude na světě mír.