Zdravím Vás po létě, i když bylo, jaké bylo, tedy nijak zvlášť letní. Dneškem obnovuji předprázdninový seriál Evropa mýma očima, v němž se snažím každý týden v pondělí nabídnout čtenářům své internetové stránky pohled do reality Evropského parlamentu a obecně institucí Evropské unie.

Nadcházející měsíce nepřinášejí na jednání Evropského parlamentu žádný všeobecně zajímavý či zlomový program. O to více by však mohla – a měla – pozornost veřejnosti zaujmout reforma Evropské unie, či možná spíš diskuse o ní.

Mnozí již jistě zapomněli na plamenný projev britského ministerského předsedy Blaira, kterým vstoupil do období britského předsednictví Unie. Otázkou je, zda předprázdninové nadšení pro reformu vyvolané krachem referenda o evropské ústavě ve Francii a v Nizozemsku přečkalo dva letní měsíce, nejen proto, že byly dovolené, ale hlavně proto, že pro londýnské politiky mohlo být vše zastíněno teroristickými útoky, které se v Londýně odehrály počátkem července.

Uvidíme. Byla by škoda nadcházející čtyři měsíce nevyužít. EU potřebuje reformu jako sůl a vyjednávací pozice Velké Británie je jistě silnější než pozice Rakouska a Finska, které převezmou unijní předsednictví na počátku, respektive v polovině příštího roku.