Nařízení a směrnice, které přicházejí do Evropského parlamentu z Komise, lze posuzovat z různých hledisek. Například podle toho, zda měl tvůrce dané právní normy alespoň na začátku nějaký smysluplný cíl nebo zda již samotné zadání směřovalo k problematické a neaplikovatelné normě, nad níž zůstává rozum stát. Příkladů z druhé skupiny se bohužel v EU najde bezpočet. Naposledy mě šokoval návrh nařízení upravující označování potravin na území EU číslo 2003/0165 – o nutričních a zdravotních tvrzeních týkajících se potravin.

Její ustanovení tak, jak jsou zakotvena ve stávajícím návrhu, a jejich důsledná aplikace v praxi totiž nezpůsobí nic jiného než zmatek, nesmyslně zatíží všechny výrobce potravin a potravinových doplňků a v konečném důsledku poškodí spotřebitele.

Návrh nařízení mimo jiné stanoví, že výrobce musí na každém svém produktu uvést informace o množství látek, které výrobek obsahuje. Za takové důležité látky, o kterých bude nutné spotřebitele informovat, jsou považovány zejména tuk, cukr a sůl. V okamžiku, kdy bude produkt obsahovat větší množství těchto látek, než bude stanoveno v tzv. nutričních profilech, nebude moci být propagován jako zdravý produkt. Každý lékař přitom ví, že o zdravé stravě nerozhodují její jednotlivé složky, ale že zdravá strava se odvíjí od správného složení celého jídelníčku. Už samotná idea posuzovat „zdravost“ potravin na základě tabulek je proto scestná. Co v praxi může uplatnění takových pravidel přinést? Například to, že bílý jogurt od jednoho výrobce bude moci být označen jako zdravý, ovšem do okamžiku, než se ten samý výrobce rozhodne doplnit do tohoto jogurtu džem. Takový výrobek už zdravý nebude, protože bude obsahovat nadlimitní množství cukru. Dalším paradoxem může být i to, že za stávajícího výkladu by nebyly za zdravé považovány ani žádné ryby, i když odborníci říkají, že jejich konzumace je zdravá. Podle nařízení totiž obsahují nadlimitní množství tuku.

Druhý problematický bod vidím u vitamínů a potravinových doplňků. Kvůli těmto ustanovením budou muset například výrobci bylinných čajů vědeckým výzkumem dokazovat, že šípkový čaj je opravdu „zdravý“. Nestačí již obecné povědomí či dlouholetá tradice, že určitá potravina je zdravá, ale tento prospěch bude muset být pro lidský organismus doložen vědeckými výsledky.

I když se výše uvedenému můžeme téměř zasmát, aplikace tohoto nařízení nejen v České republice negativně ovlivní celou řadu tradičních malovýrobců a pro mnoho z nich může mít dokonce likvidační charakter.