Stejně jako minulý týden se chci i tentokrát zastavit u jednoho z nejčastějších dotazů, které jako evropský poslanec dostávám a který je snad největším nepochopením fungování politických struktur Evropské unie. Jedná se o žádosti na poskytnutí závazného výkladu evropské legislativy od politika.

Ani v národním parlamentu není možné žádat od poslance poskytnutí závazného výkladu právní normy či závazného stanoviska k ní. Možná se to zdá na první pohled logické, že pokud nerozumím nebo si nejsem jist, zda správně rozumím znění určitého zákona či jiné právní normy, obrátím se na poslance, protože on pro tuto normu zvedal (či nezvedal) ve sněmovně ruku a tak by mi měl umět říct, co tím či oním slovním spojení myslel. Částečně je to pravda. Interpretovat právní normy může každá osoba, která má dostatečné rozumové schopnosti k výkladu právní normy. Jenže takto chápaný laický výklad je výkladem nezávazným. U výkladu zákonodárce se již nejedná o zcela laický výklad, ale lze ho nazvat výkladem legálním nebo výkladem autentickým. Dokonce pokud by možnost vykládat normy byla svěřena zákonodárnému sboru, pak by takový výklad mohl být považován za výklad závazný. Jak se však v právnické literatuře uvádí, není žádoucí, aby zákonodárce vykládal ustanovení zákonů, ale měl by tuto činnost ponechat – v rámci dělby moci ve státě (zákonodárná, ústavní a soudní) – na soudech. Ani toto však neznamená, že soudy budou vykládat každou právní normu, nebo že je možné se na ně se žádostmi o stanovisko obracet.

Závazný výklad k jednotlivě vznesené otázce není možné obecně a dopředu získat, ale v jednotlivých záležitostech provádí takovýto výklad orgán výkonné moci nebo soud – např. v otázkách stavebních je výklad podáván prostřednictvím rozhodnutí stavebního úřadu, ve věcech dávek sociální péče je výklad prováděn rozhodnutími správ sociálního zabezpečení, v případě žalob o plnění z kupních smluv je výklad podáván soudem, který daný spor rozhoduje, apod. Je však důležité zdůraznit, že veškerá rozhodnutí úřadů výkonné moci (např. stavebních úřadů, správ sociálního zabezpečení) jsou zákonem stanoveným způsobem přezkoumatelná soudy a lze tedy říci, že v konečném důsledku je výklad práva svěřen soudu. Totéž platí – i když v trochu komplikovanější podobě – na úrovni Evropské unie.