Přesto, že je můj otec zemědělský inženýr, narodil jsem se jako syn pomocného dělníka. Otec nebyl jediný, kdo pykal za svůj postoj během voleb v roce 1957. Coby člen volební komise byl totiž svědkem diskuse o tom, jak zabránit lidem škrtat komunistické kandidáty. Výsledkem byla dohoda, že se za plentu nedá žádná tužka. Lest je to poměrně chytrá. Bylo totiž jasné, že vyjít zpoza plenty a požádat komisi o tužku si troufne opravdu málokdo. Veřejně by se tím přiznal k tomu, že nevolil tak, jak všichni očekávají. Tatínek se tehdy vzepřel po svém. Vystoupil veřejně v místním rozhlase a vyzval lidi, aby si k volbám vzali tužku vlastní, protože za plentou žádné nebudou.

Tento příběh, který ovlivnil i můj život, se mi někdy vybavuje při diskusích na půdě Evropského parlamentu. I tady totiž stále častěji zaznívají návrhy, jejichž cílem je předem znemožnit nebo alespoň utlumit odlišné a nekomformní názory. Tento přístup zastávají především nejaktivnější zastánci evropské federalizace. Nejen, že jejich rétorika je čím dál víc agresivnější a útočná a výjimkou nejsou ani slova o nepřátelích evropské integrace, ale tento trend se promítá i do zcela konkrétních návrhů, o kterých se v EP dokonce hlasuje. Nedávno se na předsednictvu EP mluvilo například o tom, jak bude vypadat předvolební kampaň před referendy o evropské ústavě v jednotlivých zemích EU. Byl jsem téměř v šoku, když jsem od některých svých „federalisticky“ smýšlejících kolegů slyšel úvahy o tom, zda je vůbec třeba nějakou kampaň vést, protože by v ní mohly být slyšet i hlasy odpůrců této ústavy. A pokud už prý nějaká kampaň probíhat bude, měly by být prostředky na její financování přidělovány pouze politickým stranám, které přijetí ústavy podporují. Do stejné skupiny patří i návrh, aby se referendum konalo po celé EU ve stejné dny. Důvod? Zamezí se tak tomu, aby některá – nedejbože proti ústavě hlasující země – šla ostatním špatným příkladem.

Když tak přemýšlím o tom, proč právě nyní začali zastánci federalizace EU bojovat takovými zbraněmi a chrastí jimi, kdykoliv zazní odlišný názor, zdá se mi, že nejspíše sami cítí poslední šanci stmelit jádro EU do nějakého federativního celku. Pokud se to nestane nyní, nestane se to už nikdy. Evropská unie se totiž bude muset připravit na další rozšíření, které nebude možné bez přijetí potřebných reforem a uvolnění stávajících rigidních a byrokratických pravidel.

Já osobně neupírám federalistům právo na názor, i když s ním nesouhlasím a podporuji opačnou cestu, tedy postupnou liberalizaci EU. Jejich projevy mě ale již několikrát doslova zvedly ze židle a přiměly k veřejné reakci na jednání v EP. Možná slyším trávu růst, ale jako člověk, který strávil většinu života v totalitním státě, jsem vůči tendencím umlčovat své kritiky hodně citlivý. I tomu mě naučil můj tatínek.