Je to moderní, liberální norma, komentoval ministr Zdeněk Škromach zákoník práce, který hlasy sociální demokracie a komunistů prošel minulý týden sněmovnou. Špatný a pro české hospodářství škodlivý zákon, říkám naopak já. A jako poslanec EP dodávám, že socialističtí tvůrci zákoníku prosadili pravidla, která jsou v rozporu s Lisabonskou strategií, která by měla Evropské unii zajistit hospodářský růst a úspěšnou budoucnost.

Za jednu z podmínek přitom Lisabonská strategie považuje uvolnění pracovněprávních vztahů. Namísto toho se v údajně liberálním zákoníku práce po česku dočteme, že odbory budou kontrolovat bezpečnost práce a při jejím ohrožení mohou rozhodnout o zastavení výroby, že firma nemůže propustit bývalého odborového předáka ještě rok po jeho odchodu z funkce či že v případě uzavírání kolektivní smlouvy se zaměstnavatel bude obracet pouze na největší odborovou organizaci, že zaměstnavatel nebude moci požádat o povolení práce o víkendu, že se výrazně omezí možnost pracovat nárazově pro důchodce, studenty a ženy v domácnosti, že si lidé nebudou moci nadpracovat dobu, kdy chtějí volno, protože délka směny nebude smět překročit devět hodin…

Že se rétorika pana ministra zcela rozchází se skutečným obsahem zákoníku je nad slunce jasné. A to nemluvím o tom, že ustanovení o jednání s odbory je v rozporu s ustanovením Listiny základním práv a svobod. Místo aby se pracovněprávní vztahy rozumně uvolňovaly, samozřejmě s ohledem na historicky zaručená práva zaměstnanců, zatěžuje se zaměstnavatel stále větším množstvím povinností, které v důsledku jeho práci a výsledky prodražují a staví ho v porovnání třeba s americkými či asijskými firmami do role outsidera. Namísto norem podporujících flexibilitu podniků nejen v rámci České republiky, ale v celé Evropské unii, bude v Čechách platit zákoník, který i tu minimální přizpůsobivost našeho hospodářství natrvalo pohřbí. Způsob přijetí této normy pak jen dokazuje, jak moc sociální demokracie pohrdá diskusí a svými partnery. Není asi třeba opakovat, že zákoník práce byl přijat navzdory nesouhlasu odborné veřejnosti, tripartity i legislativní rady vlády.

Stejně tak, jako se nový Zákoník práce vrací před rok 1989, tak i sociální demokracie otevřeně používá při prosazování svých názorů praktiky, kterých jsme již jednou byli svědky. Po škromachovsku se mi proto chce říci, že zákoník práce je moderní asi tak, jako je moderní sama sociální demokracie. Ironii v té větě hledáte správně.