Pravděpodobně ani největší pesimisté nemohli očekávat takový start českého předsednictví, k jakému fakticky došlo. Obtíže s finanční krizí, která přešla v celosvětovou ekonomickou krizi, se daly ještě docela předvídat, stejně tak jako nesnadná role českého předsednictví při konsolidaci evropských fiskálních trhů. Vyhrocená situace v Gaze a problémy s plynem jsou již jen pověstnou třešničkou na dortu.

Možná by bylo zajímavé připomenout, s čím Česká republika do svého předsednictví vstupovala. Původní heslo „Evropa bez bariér“, které víceméně jako jediné přežilo, bylo obohaceno třemi „E“ – Ekonomikou, Energetikou a Externími vztahy.

Energetika nebyla vybrána náhodně. Její výběr možná mohl být trochu ovlivněn i tím, že premiér je původním vzděláním vystudovaný energetik, hlavně však tím, že již několik měsíců bylo jasné, že stávající východní politika a velmi jednostranná energetická závislost Evropy na Rusku jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné. A my Češi máme v tomto směru s jednostrannou závislostí jisté historické zkušenosti… A právě v noci z 31.12. na 1.1. přestal přes Ukrajinu proudit plyn. Země, na které tato situace doléhá nejvíce, jsou, po Balkánu, asi Slovensko a Bulharsko.

K tomu, aby toho nebylo málo, se vyostřila krize v pásmu Gazy, která přešla v otevřený a ozbrojený konflikt… a české předsednictví mělo na popularitu zaděláno. Je pravda, že tato náročná a nezáviděníhodná startovací pozice se může ukázat být excelentní výhodou. Jakékoliv zvládnutí stávajících krizí připíše velkou podtrženou jedničku právě Čechům. Již po prvním vystoupení premiéra Mirka Topolánka v Evropském parlamentu jsem vnímal četné pochvaly od svých kolegů.

Nejčastěji pochvalná slova zaznívala od poslanců z nových zemí, tedy těch, kteří spoléhají na to, že Česká republika má s Ruskem bohaté zkušenosti, které nejsou zatíženy jistou mírou naivity, typickou pro země západní Evropy. Doufejme, že české předsednictví tuto šanci nepromrhá a bude ji schopno během následujících měsíců co nejlépe zhodnotit.