Na začátku prosince proběhla další z celosvětových konferencí o ochraně klimatu, tentokrát v mexickém Cancunu.Tato konference je již šestnáctá v pořadí dlouhé série vrcholových setkání pod záštitou OSN, které se snaží každoročně posunout se o kousek dál ve společné ochraně klimatu na Zemi. Mezi známé výstupy patří například i Kyótský protokol…

Tato konference se od té loňské, která probíhala v Kodani, od počátku poměrně výrazně lišila. Začnu-li tím nejbanálnějším srovnáním, pak v Kodani byla v prosinci minulého roku neuvěřitelná zima, zatímco v Mexiku bylo počasí mnohem příjemnější. Organizace celé akce je také velmi rozdílná. Zatímco v Kodani účastníci dlouhé hodiny v teplotách pod nulou čekali na akreditaci či bezpečnostní prohlídku nutnou ke vstupu do kongresových budov, tentokrát vše probíhalo hladce a čekání bylo minimální. Potud ten pohled někoho, kdo se osobně účastnil obou akcí.

Co se týče té vážnější stránky, tedy obsahu projednávaných témat, pak i tady jsou rozdíly do očí bijící, podobné těm uvedeným v minulém odstavci. Zatímco do Kodaně se sjížděly delegace vyzbrojené předsevzetími a velkými očekáváními, při cestě do Cancunu se tato očekávání blížila nule a tedy nebylo možné dočkat se takového zklamání, které většina prožívala rok předtím. Zklamáním by mohl být pouze definitivní krach celého procesu a zrušení dalších konferencí do budoucna.

Zamyslíme-li se nad reálným výstupem celého téměř dvoutýdeního vyjednávání, pak ze závěrečného prohlášení, které s výjimkou Bolívie přijaly všechny státy, vyplývá pouze příslib v pokračování negociačního procesu. Konference uznala potřebu boje s klimatickými změnami a bere si za své a podporuje vědecké závěry panelu OSN. Jediným faktickým výstupem je pak globální shoda na vytvoření jakéhosi „zeleného fondu“, který by měl být naplněn financemi bohatých a rozvinutých států do výše stamiliard dolarů. Není však již dále rozvedeno, z jakých zdrojů, v jakém poměru a v jakém časovém horizontu by měly do tohoto fondu jednotlivé státy přispívat. Takže se logicky ihned objevily i skeptické názory, že tento fond může být pouze formální proklamací a ve finále může zůstat prázdný. Další informace o tom, že bude potřeba podporovat rozvíjející se země v jejich boji s deforestací a že budou podporovány z těchto „zelených peněz“ a dále jim předávat tzv. čisté technologie, jsou již jen jakousi šlehačkou na dortu, kterou posloucháme již několik let.