První důležité rozhodnutí a hlasování Evropského parlamentu v tomto volebním období byla volba předsedy Komise. Návrh sice pochází z Evropské rady, ale Evropský parlament s ním musí vyslovit souhlas. Nominaci obdržel stávající předseda Komise José Manuel Barroso.

Jeho zvolení nebylo úplně bezproblémové. K volbě na červencovém plenárním zasedání nemohlo dojít pro nátlak některých politických skupin, zejména socialistů. Ti svou žádost o odklad rozhodnutí zdůvodňovali tím, že jim José Manuel Barroso dostatečně nepředstavil svůj program a dostatečně nepředstavil sebe a své vize. To, že se jedná o „politické tanečky“ je snadno uhodnutelné. José Manuel Barroso není pro nikoho v Evropě nepopsaným listem. Každý politik, za pět let jeho působení na pozici předsedy EK, zná jeho politické názory, jeho politické a názorové směřování a dokonce jeho představy o vedení Evropy.

Veřejným tajemstvím se tak stala skutečnost, že se socialisté do poslední chvíle snažili svoji podporu velmi důrazně vyobchodovat a to hlavně s frakcí evropských lidovců, kteří zvolili Barrosa jako svého kandidáta. Po drobných tahanicích v průběhu léta bylo rozhodnuto o odsunu volby až na zářijové zasedání. Ale ani tehdy neprobíhala volba hladce. Ještě toto pondělí, při schvalování programu, se zelení pokusili rozhodnutí odsunout znovu. Tentokráte s kuriózním argumentem, že během měsíce proběhne v Irsku referendum o Lisabonské smlouvě a proč tedy volit předsedu Komise podle smlouvy z Nice, když už se na obzoru schyluje ke schválení Lisabonské smlouvy. Proč tedy nepočkat ještě pár týdnů a nevolit předsedu i celou Komisi podle nových pravidel…

Úvaha na první pohled lákavá, na druhý však již poměrně kuriózní. Nejen, že předjímá výsledné ANO v irském referendu. Což je sice chrabré, možná i pravděpodobné, ale určitě ne v souladu s demokratickými a právními zásadami. Ale také předpokládá rychlou ratifikaci, včetně rychlého pozitivního rozhodnutí Ústavního soudu v České republice, podpisu českého prezidenta, o problémech ve Velké Británii, nebo o výhradách Spolkového ústavního soudu ani nemluvě.

Návrh zelených se hned v zárodku podařilo zamítnout a hlasování o volbě předsedy v programu zůstalo. Ještě před středečním finálním hlasováním bylo jasné, že jediné dvě politické frakce, které plně Barrosa podpoří, jsou frakce Evropské lidové strany a Evropská konzervativní a reformní skupina. Myslím, že tato volba byla volbou správnou.