Aktuality

Více Evropy za více peněz

Zatímco doma plní stránky novin aféry premiéra Grosse, v Unii je v těchto dnech nejžhavějším tématem rozpočet na období 2007-2013, o němž se vedou velké spory v kuloárech i na plénu.

Návrhy Komise jsou poměrně střízlivé, z pohledu našeho politického spektra by se dalo říci téměř pravicové. Cílem je nezvyšovat rozpočet a nenavyšovat veřejné výdaje, prosazuje se snaha omezit zbytnělou Evropskou unii a bez ohledu na stávající či další plánované rozšíření rozpočet příliš nenavyšovat. V Evropském parlamentu se ale na druhé straně můžeme setkat i s požadavky navýšit rozpočet o 25 procent, ozval se dokonce návrh na 50procentní navýšení. To vše pod heslem: Více Evropy za více peněz.

Záležitost rozpočtu EU není pro Českou republiku okrajová a nevýznamná, protože se v ní skrývá velké nebezpečí. Na první pohled se zdá, že bychom si navýšení rozpočtu EU měli přát, protože nám přinese více prostředků na projekty, které směřují i do České republiky. Ve skutečnosti by však měl vyšší rozpočet velmi negativní dopad na veřejné rozpočty v České republice – jak na rozpočty obcí, tak na státní rozpočet. Důvod je jednoduchý. Jestliže finanční spoluúčast na schválených projektech je v některých případech až 80 procent a rozhodně neklesne pod 70 či 75 procent, tak s každým eurem, které připutuje do České republiky, potřebujeme vydat pět euro z vlastní kapsy.

Již dnes zjišťujeme, že EU po nás na jednu stranu vyžaduje plnit Maastrichtská kritéria, tzn. snížit a co nejrychleji snižovat zadlužení veřejných rozpočtů, jako podmínku nutnou pro přijetí eura, na druhou stranu nás ale nutí dále se zadlužovat, abychom byli schopni spolufinancovat evropské projekty. Takové podmínky mohou pro některé obce znamenat dokonce zastavení jejich plánovaného rozvoje, zrušení či zastavení stávajících projektů, protože veškeré volné prostředky budou muset dát na spolufinancování evropských projektů.

Pokud si tedy projdeme celou cestu jednoho každého eura směřovaného do projektů v ČR, zjistíme, že se nám více než prodraží. Můžeme se potom ptát, zda skutečně chceme více Evropy za více peněz, nebo si o svých investicích v našem státě chceme skutečně rozhodovat sami.