Brzy to bude sto dnů od okamžiku, kdy jsem nastoupil jako nově zvolený europoslanec za Českou republiku do funkce místopředsedy Evropského parlamentu (EP). Myslím, že je tedy správná chvíle na to, abych za lidmi, kteří mě sem zvolili, a za novináři, kteří lidem život v Bruselu zprostředkovávají v médiích, přišel se svými prvními zkušenostmi a dojmy z práce této evropské instituce. Vždycky jsem navíc tvrdil, že v Bruselu nechci ztratit kontakt s realitou, ani se zemí, kde jsem byl zvolen. Že chci se svými voliči aktivně komunikovat i přesto, že budu většinu času trávit v Bruselu, Štrasburku nebo na cestách mězi těmito městy.

Právě proto jsem se rozhodnul přicházet na svých webových stránkách s pravidelnými příspěvky, v nichž vás budu informovat o dění v Evropském parlamentu, zaznamenávat zajímavé postřehy a příhody a seznamovat vás se svým pohledem na věc. Budou to aktuální a věřím že zajímavé komentáře, z nichž snad získáte od přímého účastníka jednání v EP představu o tom, co se za zdmi této instituce odehrává. Aktuální komentář zde najdete každý týden v pondělí.

A jaké že jsou mé první postřehy? Možná očekáváte, že budu mluvit o přebujelé byrokracii, slabém postavení EP, nedostatečné připravenosti EP na nové členy a podobně. Já chci ale začít pozitivně.

Zapojení do práce Evropského parlamentu bylo náročné pro každého nového europoslance, pro mě osobně pak byly minulé týdny o to hektičtější, že jsem se stal také místopředsedou a získal ke standardním úkolům europoslance ještě mnoho další práce a povinností. Musel jsem se seznámit s řadou nových věcí a řešit množství věcných i čistě administrativních problémů. Byl jsem proto velmi mile překvapen tím, s jakou ochotou jsem se setkal u „bruselských“ úředníků, kteří se starají o zázemí europoslanců. A také trpělivostí, se kterou od začátku pomáhali nováčkům z nových členských států. Porovnám-li tak přístup zdějších a českých úředníků k lidem, kteří za nimi přijdou s dotazem či prosbou o pomoc, je pravdou, že ti čeští se mají od svých „západních“ kolegů ještě co učit. Zatímco například při vyřizování diplomatického pasu v České republice se má asistentka setkala s neochotou a přezíravostí, v Bruselu nám vyšli ve všem maximálně vstříc. Ochotní tu přitom lidé zůstávají i přesto, že pravidla chodu Evropského parlamentu jsou velmi složitá a mnohdy i nesmyslná. Ale to už jsme zpátky u byrokracie. O té příště.