Plenární zasedání ve Štrasburku, které proběhlo minulý týden, přineslo několik důležitých hlasování, která se úzce dotýkají i České republiky. Jedním z nich bylo například schválení usnesení k budoucí reformě společné organizace trhu s cukrem, které předložili europoslanci z Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Změny navržené Evropským parlamentem jsou dostatečně liberální a bylo by dobře, aby Komise uposlechla názor, který EP v tomto usnesení formuloval.

Přesto, že hlasování o cukerném pořádku je pro naši republiku důležité, z hlediska fungování EU a jejích institucí považuji za velmi významné jiné, na první pohled možná nezajímavé hlasování o zprávě o sociální situaci v EU z dílny portugalské socialistky Ildy Figureido. Ta ve své zprávě od počátku vycházela z extrémně levicových pozic a nebála se při jejím projednávání ani takových výroků jako že „Evropou obchází strašidlo chudoby“ či že „je třeba zajistit blahobyt pro každého, kdo si ho nemůže dovolit.“ Navíc ve své zprávě místy přidala i konkrétní návod jak těchto cílů dosáhnout – například posílením dalšího přerozdělování v rámci EU. Přiznám se, že jsem až s hrůzou poslouchal vyprávění svých kolegů účastnících se práce v příslušném výboru, kteří přinášeli o projednávání této zprávy průběžné informace. Jako člověk, který byl v Evropském parlamentu již u schvalování desítek zpráv, návrhů a usnesení, jsem s obavami čekal, že tato zpráva, byť upravena řadou pozměňovacích návrhů, bude nakonec na plénu přijata.

Dlouho jsem se totiž domníval, že cokoliv dostanou europoslanci na stůl, vždy nakonec projde, ať už jsou korekce původního znění jakéhokoliv rozsahu. Při hlasování o zprávě o sociální situaci v EU jsem očekával to samé a nebyla mi vůbec příjemná představa, že z instituce, na jejíž práci se aktivně podílím, vzejde tento nesmyslný a radikálně laděný materiál.

Hlasování mě ale nakonec překvapilo, a to více než mile. I když jsme se nejdříve museli vypořádat s obrovskou spoustou pozměňovacích návrhů, při konečném hlasování europoslanci návrh dvoutřetinovou většinou zamítli. Ukázalo se, že rozhodnutí na půdě Evropského parlamentu nemusejí být přijímána automaticky a jaksi z povinnosti, ale mohou být podrobena zdravé kritice a v případě jejich nepoužitelnosti mohou být dokonce úplně zamítnuta.