Jak už jsem nejen já, ale i mnoho jiných účastníků konference o klimatických změnách v závěru minulého roku, několikrát konstatoval: Kodaň se nám příliš nepovedla. Tento týden k tomuto monstróznímu setkání Evropský parlament přijímá usnesení a rozhodl se v něm opět zdůraznit svojí radikálnost.

Pokud si dokument prostudujeme, zjistíme, že bez ohledu na krach celého kodaňského summitu, bez ohledu na tolikrát oplakávanou globální nedohodu,  bez ohledu na to, co udělají Spojené státy, Čína, či další rozvíjející se ekonomiky, my budeme dále kráčet vpřed k naším ambiciózním (a sebelikvidačním) zítřkům. Tak by se totiž stručně mohly shrnout závěry usnesení, který v minulých týdnech připravil Evropský parlament, a o kterém se bude nyní hlasovat.

Co mě osobně překvapilo, je asi nejvíce to, že ani kodaňský neúspěch nesnížil úsilí některých kolegů z Evropského parlamentu podvázat budoucí ekonomický rozvoj Evropy dalším zvýšením již tak ambiciózních cílů. To např. znamená, že se nebudeme snažit do roku 2020 snížit CO2 emise o 20%, ale rovnou o 30%!

Protože s takovými přehnanými a demonstrativními, protože nereálnými, závazky nesouhlasím, dovolil jsem si předložit pozměňovací návrh, který pootáčí kormidlo od zeslabení klimatických změn k adaptaci na klimatické změny. Velmi mě překvapuje, že ani probíhající krize, ani již zmíněný neúspěch v dosažení globální dohody, neotvírá některým kolegům oči a nepřibližuje Evropský parlament k realistickému pohledu na celou problematiku.