Minulý týden jsem reprezentoval Evropský parlament v Turecku na zasedání tzv. PAPSECu, což je parlamentní shromáždění černomořské ekonomické oblasti, které sdružuje země, které leží kolem Černého moře, tedy Turecko, Řecko, Makedonii, Rusko a přistupující Srbsko. Při této příležitosti jsem se setkal i s předsedou parlamentu Turecka a mluvil s ním o připravenosti Turecka na vstup do EU. Zahájení přístupových rozhovorů o přistoupení se přitom očekává 17. prosince, proto bylo téma více než aktuální.

Turecku je vyčítána zejména nedostatečná úroveň ochrany lidských práv, zejména pak práv žen. Zajímavým paradoxem, ke kterému v Turecku došlo, je ovšem to, že k významným změnám tu začalo docházet až po nástupu umírněného islamistického křídla do vlády a do vedení parlamentu. Právě umírnění islamisté totiž po posledních volbách ovládli parlament a urychlili přijímání proevropských reforem. Důvodem, proč se tak nestalo za předchozí koalice, je zejména fakt, že koalice byla příliš slabá a v důležitých rozhodnutích týkajících se například zrušení trestu smrti, ústavních změn a ochrany práv žen spíše jen přešlapovala. Po formální stránce myslím udělalo Turecko v posledních letech velký pokrok. Jejich faktické naplnění však bude záležitostí mnoha let, ne-li generací.

Organizace PAPSEC jako taková se snaží lehce kopírovat principy Evropské unie a líbí se mi, že je to zatím naštěstí pouze v té liberální části. Nemá žádné centrální instituce, které by byly schopné centrálně produkovat a nařizovat členským zemím množství omezení. Jedná se spíše o multilaterální dohody, vzájemné uznávání diplomů, certifikátů a vzdělání, společného postupu v oblasti dopravy, zlepšování obchodního prostředí. Myslím, že taková činnost je prospěšná a v zájmu celé EU. Je určitě v zájmu nás všech, aby za hranicemi EU nepanoval chaos a chudoba, ale prosperita. Ohledně otázky další centralizace PAPSECu se domnívám, že k něčemu takovému nedojde. PAPSEC se nikdy nemůže stát další EU a to už z toho důvodu, že dnes minimálně dvě členské země jsou těsně před již schváleným vstupem do Evropské unie a Turecko se pravděpodobně stane další zemí, která bude v procesu přistoupení. Viděl bych zde spíše paralelu s Visegrádským uskupením před naším vstupem do EU. Význam PAPSECu bude v budoucnu po dalším rozšířením EU spíše slábnout. Jelikož se však nepředpokládá rozšíření EU až na stávající hranice současného PAPSECu, nějaká oblast spolupráce tu jistě zůstane. Je nepochybně v zájmu EU tuto formu ekonomické spolupráce podporovat a snažit se o export prosperity a lidských práv.