Turbolence v nejvyšším vedení ODS trochu zastínily jiné události na mezinárodní scéně, přesto to, čím si ODS v posledních dnech prochází, považuji za natolik důležité, že se musím nad tímto tématem aspoň trochu pozastavit.

Zřejmě všichni byli překvapeni tím, co vyvolal rozhovor předsedy ODS Mirka Topolánka s redaktory časopisu LUI. Pravděpodobně se jednalo o tu pověstnou poslední kapku, která nadzvedla nejenom celé vedení ODS, ale i celou členskou základnu a způsobila vzedmutí obrovské vlny odporu končící několikadenním bojem o to, zda bude Mirek Topolánek nahrazen pouze  na kandidátce ve volbách, nebo i na postu předsedy.

Když píšu tyto řádky, tak již všichni víme, že po hlasování výkonné rady Mirek Topolánek nakonec odstoupil z jihomoravské kandidátky a po několika dnech i z postu předsedy. Víme už i to, že poté co odstoupil, vyzval výkonnou radu, aby nejen respektovala jím navrženého nástupce, ale zároveň i odvolala další dva politiky, kteří dle jeho názoru ohrožují postavení ODS v nadcházejících volbách. Těmito dvěma jmény byla jména Pavel Bém a Ivan Langer. Možná i díky tomu, že Mirek Topolánek přednesl svůj návrh a z výkonné rady odešel, tak vše dopadlo jinak než si představoval.

Po dlouhých procedurálních tahanicích, slovních bojích a po naléhání nového volebního lídra Petra Nečase, většina výkonné rady rozhodla, že se další zásahy do kandidátek již dělat nebudou. Zpětně je asi těžké hodnotit, co by bylo správným krokem. Zásahy do kandidátek  jsou vždy velmi pochybné, zvláště měly by se uskutečnit 40 dní před volbami. Nakonec ona celá ta personální rošáda tak krátkou dobu před volbami byla velmi špatně načasovaná. Na druhou stranu zřejmě nešlo pominout hlasy, které tvrdí že, má-li mít ODS nějakou teoretickou šanci ve volbách, tak musí nabídnout změnu. Jen se trochu obávám, že i při personální změně na nejvyšším postu ODS takovou změnu nenabízí.