Největší mediální rozruch vyvolalo v poslední době hlasování o trestných činech proti životnímu prostředí. Domnívám se, že ne úplně zaslouženě. Pozornost zřejmě přitáhla výrazná mediální zkratka, která říkala: ,,Tak a nyní budeme moci konečně zavírat každého, kdo nám ničí životní prostředí, a budeme moci razantně postihovat firmy“.

To však není tak zcela pravda. Postihovat poškozování životního prostředí bylo možné i dříve a to o čem hlasoval parlament se týkalo zejména úpravy normy z roku 2001, která byla v prvním čtení schválena v roce 2002 a obsahovala návrhy sjednocených trestních sazeb za jednotlivé trestné činy. Právě kvůli těmto jednotným sazbám se tato norma dostala až k Evropskému soudu. Soud ve svém rozhodnutí dal na podzim loňského roku za pravdu Radě a nařídil zrušení článku 5 a 7 upravujících jednotné trestní sazby. Proto tedy opětovně to trochu nezaslouženě ostře sledované projednávání.

Mám-li pro přehlednost shrnout, co se minulý týden ve Štrasburku projednávalo, pak je to závazek členských států do dvou let harmonizovat svou legislativu v otázkách poškozování životního prostředí, a to ve smyslu účinného a přiměřeného trestání zejména vědomých trestných činů a zvláště těch, při kterých dochází k ohrožení lidského zdraví.

Nutno dodat, že ač předchozí odstavec může znít poměrně pozitivně, tak tato legislativa nemá pro Českou republiku příliš velký význam. Možná na ni čeká jistá část obyvatel Kypru nebo Itálie, kde neexistují razantní sankce v této oblasti, ale náš právní řád obsahuje dostatečné možnosti pro postih nežádoucího a životní prostředí poškozujícího chování. To zda jsou příslušné orgány schopny dohledat viníka je jiná věc.

Novinkou pro Českou republiku je ale to, že tato norma navrhuje i trestně právní odpovědnost právnických osob. Jakým způsobem se s tímto náš právní řád vypořádá se nechme do dvou let překvapit.