Před odjezdem z plenárního zasedání ve Štrasburku mne v kanceláři čekalo překvapení – dva dopisy od předsedy parlamentu Hanse-Gerta Poetteringa, oba s razítkem „urgentní“, stejným textem a s pouze rozdílným jménem „viníka“. Text obsahoval sdělení o postihu dvou poslanců EP spočívajícím v odebrání veškerých diet a cestovních náhrad za tři dny. Provinění se týkalo prosincového zasedání, kdy při slavnostním podpisu Lisabonské smlouvy tito dva kolegové vyrušovali a svým nepatřičným chováním měli narušit důstojnost celé ceremonie.

Celá záležitost mě zarazila v několika ohledech. Stále například marně přemýšlím, proč tři měsíce po dané události předseda parlamentu své rozhodnutí rozesílá tak nestandardním způsobem – tedy osobním dopisem s razítkem „urgentní“. Za druhé, proč jsem ho obdržel zrovna já?! Je možné, že takto byli informováni všichni členové Evropského parlamentu, ale takový postup je velmi nezvyklý. Možná však, jak pravil jeden kolega, byli obeslání pouze ti, kteří se zdají být euroskeptiky. Tak nějak pro výstrahu …

Když jsem se zajímal, o jaký incident šlo (v době prosincového zasedání jsem se účastnil celosvětové konference o klimatických změnách), zjistil jsem, že během slavnostního podpisování smlouvy si tito dva poslanci stoupli a několikrát hlasitě zvolali: „referendum, chceme referendum“. Aniž bych chtěl schvalovat či rozporovat toto vyjádření politického názoru, následná reakce předsedy parlamentu mne překvapila. Exemplárním potrestáním těchto dvou poslanců totiž spíše pouze potvrdil to, co se už v kuloárech dlouho povídá, tedy, že je Lisabonská smlouva další posvátnou krávou EU a že projevení politického názoru, byť sporným způsobem, musí být důrazně a exemplárně potrestáno. Snad jen úplně na konec – za podobné chování politiků v jiných zemích jim Evropský parlament uděluje Sacharovovu cenu.