Možnosti těžby a využití břidlicového plynu ve světě i v Evropě (dokonce i v České republice) se staly takovou novou rozbuškou. Zatímco zelená část politického spektra tvrdí, že je to něco, co v Evropě v žádném případě z hlediska ochrany životního prostředí nemůže být povoleno a argumentují tím, že je prokázáno, že tato těžba má destruktivní vliv na životní prostředí, tak na druhé straně Atlantiku, ve Spojených státech, se břidlicový plyn nejen vesele těží, ale dokonce je projevováno nadšení z vlastních obrovských zásob, které umožní jistou nezávislost na arabské ropě.

K tomu všemu se objevila zpráva, že ukrajinský prezident Janukovyč stačil rychle prodat práva na těžbu břidlicového plynu na Ukrajině dvěma zahraničním koncernům. Tak mě při tom všem jen napadá jedna neveselá představa. Trochu se obávám, abychom se totiž nedostali do situace, kdy se v Čechách a asi  ani v Polsku při to všem velkém zeleném běsnění, břidlicový plyn těžit nebude a budeme ho za draho dovážet a tím se zase staneme odkázaní na vrtochy prapodivných prezidentů jako je například Janukovyč. A z toho bych radost neměl.