V polovině března proběhlo v Marseille ve Francii celosvětové fórum o vodě. Zástupci Evropského parlamentu se ho nemohli přímo účastnit, protože kolidovalo s parlamentním zasedáním ve Štrasburku, přesto se téma vody probíralo i tam.

Poslanci se chtěli po Komisi vědět s čím zástupci EU na toto Fórum jeli a jakou pozici na něm budou zastávat. Byť jsem možná někdy vnímán jako člověk, který neustále kritizuje příliš zelenou evropskou politiku, ochrana vody a vodních zdrojů, je dle mého názoru prioritou a měla by být prioritou nejen pro Evropskou unii. Tak, jak v minulosti existovaly války o energetické zdroje a fosilní paliva, obavy těch, kteří rádi malují černé vize jsou, že příští války ve světě se povedou o zdroje pitné vody.

Otázka, tak jak byla předložena, zaslouží pochvalu snad s výjimkou jednoho odstavce. V něm je voda prohlášena za veřejný zdroj s tím, že každý občan této planety má právo na volný přístup k pitné vodě a tudíž voda nemůžu být zdrojem jakéhokoli podnikání či zisku. Každého občana Evropy by měla tato formulace zarazit. Pokud si totiž uvědomíme, že když otočíme kohoutkem, tak voda sice teče, ale stará se o to nějaká vodárenská společnost, která za své služby, za vyhledávání vodních zdrojů, za rozvody vody, za péči o její kvalitu samozřejmě inkasuje nějaké poplatky.

Pokud by se tento paragraf, tak jak byl naformulován a pojat dovedl do důsledků, tak by zřejmě při jeho důsledném naplnění došlo k likvidaci vodárenství v Evropě. Na poslední chvíli se zástupcům EPP a zpravodaji Richardu Seeberovi podařilo prosadit alespoň částečně zmírňující pozměňovací návrh, který před zisk zařazuje slovo „nelegitimní“. To může být vnímáno daleko více jako kritika některých praktik v suchých oblastech subsaharské Afriky a doufám, že není mířeno na podmínky v Evropské unii. Zprávu česká delegace ve frakci ECR nakonec podpořila.