Na jednání předsednictva Evropského parlamentu se dostalo také jedno z kontroverzních témat, kterým je vytvoření jakéhosi uceleného právního rámce pro asistenty poslanců. Samozřejmě jsem se aktivně zajímal, proč něco takového chceme vůbec vytvořit a zda je to opravdu nutné. Obával jsem se, aby nešlo pouze o projev jakési profesionální deformace či touhy po vytvoření norem pro cokoliv. Bylo mi vysvětleno, že současné liberální pojetí možností zaměstnávání asistentů je nejen trnem v oku belgickému království, které si myslí, že přichází o značný výnos daňových prostředků a prostředků ze sociálního a zdravotního pojištění, ale také, že tato okolnost byla negativně hodnocena Evropským účetním dvorem.

Jako další argument zazněla i údajná nepřízeň veřejného mínění. Osobně jsem se nesetkal s tím, že by v České republice někomu vadilo, že si asistent evropského poslance může vybrat podle jakého práva bude jeho smlouva uzavřena, zda dle belgického práva nebo práva ze země, odkud pochází, či podle práva země, ze které pochází jeho poslanec.

Pracovní skupina vypracovala materiál, který celou situaci zhodnotil a na základě zjištění se rozhodla – jak jinak – vše zpřísnit. Po seznámení se se závěry pracovní komise jsem viděl zcela zřetelně paralelu s ústavní smlouvou. Jestliže na začátku šlo o to sjednotit právní předpisy, zprůhlednit je a shrnout do jednoho dokumentu, pak i tentokrát pracovní skupina překročila svůj mandát a řešila další otázky jako je například zaměstnávání rodinných příslušníků a osob blízkých, či smluvní vztahy s nimi.

Ukázala se snaha řešit věci jako je minimální odměna asistenta, kolik procent času by měl asistent strávit v Bruselu (pro případ, že by doba tohoto pobytu překročila 50 procent, tak by asistent musel být zaměstnán podle belgického práva), jako další podmínky a omezení lze uvést vymezení počtu asistentů na jednoho poslance, dokonce i počtu stážistů na jednoho poslance včetně schvalování délky jejich pobytu…

Jsem přesvědčen, že se pracovní skupině podařilo vytvořit další typický „kafkovsko-bruselský produkt“ a já upřímně doufám, že v podobě v jaké byl předložen nebude mít šanci na přijetí.