Znovu bych se chtěl vrátit k tématu hluku motorových vozidel, což je legislativa o které jsem již na svých stránkách psal, ale protože se jedná o poměrně důležitou zprávu, zmíním se o ní i tentokrát.

V průběhu února tato zpráva úspěšně prošla plénem parlamentu, což znamená, že byla v hlasování na plenárním zasedání přijata většinou hlasů. Zároveň prošel i můj pozměňovací návrh, který navrhuje kompromisní hodnoty hluku pro jednotlivé kategorie motorových vozidel.

Následné reakce tisku byly téměř úsměvné a utvrdily mě v tom, že můj návrh hodnot je skutečným kompromisem, což jsem ostatně celou dobu tvrdil a musel si tvrdě obhajovat. Četl jsem o sobě články, ve kterých jsem byl kritizován za velkou vstřícnost k automobilovému průmyslu, že nechráním lidské zdraví, a že hodnoty ponechávám téměř na současné úrovni. Druhá skupina autorů o mně, podobně rozhořčeně, psala jako o padouchovi, který se rozhodl evropský automobilový průmysl zlikvidovat, že jsem mu nasadil laťku do výšin, která je nesplnitelná. Řekl bych, velmi zajímavé a téměř bych mohl být potěšený, že musí být velký talent to v jednom ustanovení všechno dohromady dokázat 🙂

Práce ale po odhlasování na plénu nekončí a v současné době jednám s irským předsednictvím, se zástupci Rady a se zástupci předkladatele (tedy se zástupci Komise) o dalším osudu této zprávy. Z legislativního hlediska jsou dvě možnosti dalšího vývoje. Buď lze počkat na zprávu Rady, obsahující určitou pozici jako reakci na obsah odhlasovaný Parlamentem, což může trvat 6-8 měsíců a pak by proběhlo tzv. řádné druhé čtení. Nebo, pokud se Rada, Komise a Parlament dohodnou, lze zahájit časné neboli zrychlené druhé čtení, kde Parlament s Radou dojednává konečnou podobu zprávy. V současné době je Rada i Komise pro, tak záleží na poslancích Parlamentu. Doufám, že moji kolegové rozhodnou stejně.