Je to sice již událost týden stará, přesto ji nemohu přejít bez povšimnutí. Na posledním plenárním zasedání ve Štrasburku se totiž stala zlatou perlou. Šlo o hlasování o směrnici o liberalizaci služeb.

Ta je často nazývána také Bolkensteinovou, protože se jedná o produkt pana komisaře Bolkensteina ještě z dob minulého funkčního období. Tento návrh byl po protestech hlavně ze strany socialistů a odborářů nejdříve uložen k ledu a pak znovu oprášen Barrosovou vládou, samozřejmě s četnými pozměňovacími návrhy a změkčeními.Tato směrnice si nikdy nekladla za cíl umožnit, ale alespoň zlepšit volný pohyb služeb v EU. Volnost služeb sice funguje, ale pouze formálně na papíře. Možná se i některý ze čtenářů snažil podnikat v některé západoevropské zemi a setkal se s nejrůznějšími požadavky, které vytvářejí bludný kruh s jediným cílem – znemožnit jakoukoliv konkurenci ve službách a v podnikání vůbec.

Důležitou zásadou této směrnice bylo uznávání země původu. To zjednodušeně znamená, že když nabízím v nějaké zemi službu, tak se na mě vztahují právní předpisy té země, ze které přicházím a nebo kde sídlí moje společnost. Osud této směrnice byl v EP velmi výrazně ovlivněn její zpravodajkou. Opět se ukázalo, jak zpravodaj a jeho vlastní pohled na danou problematiku může velmi výrazně ovlivnit legislativu celé EU. V tomto případě to byla rakouská socialistka paní Gebhardtová, která se pokusila svými pozměňovacími návrhy tuto směrnici tzv. vyprázdnit. To znamená ponechat ze směrnice pouze jakousi skořápku, do které by nepatřilo například zdravotnictví, veřejná správa, sociální služby, vzdělávání, ekonomické poradenství. Služby je tedy možné nabízet, pouze ale například v případě truhlářů či instalatérů. To je zoufale málo.

Směrnice procházela bolestným projednáváním téměř celý rok 2005 a nyní se konečně dostala k hlasování. V průběhu loňského roku byla změkčena a pozměněna ve výboru, který ji projednával (IMCO), ale musím říci, že i tento výstup byl v mých očích stále ještě konzumovatelný. To by ale nebyl Evropský parlament, aby na poslední chvíli nevymyslel nějakou specialitu. Odboráři z celé Evropy se začali bát konkurence ze střední a východní Evropy, socialisté jim opět vyšli vstříc a zvedli prapor odporu proti této směrnici. A nebyla by to politická skupina EPP-ED, aby se nezalekla a neřekla si, že je důležitější jakákoliv směrnice, byť nesmyslná a vyprázdněná, nežli směrnice nepřijatá. Vyjednávací tým EPP-ED se pak se socialisty rozhodl vyjednávat, za jakých podmínek směrnici přijmou. Výsledkem byl kompromisní návrh politické skupiny socialistů a evropské lidové strany, který relativizuje základní kámen směrnice, tedy uznávání místa původu a vkládá spoustu dalších podmínek a výjimek. Směrnice po těchto zásazích byla nakonec odhlasována velkou většinou a ukázala se být něčím, o čem bychom řekli – mnoho povyku pro nic.

Směrnice žádným výrazným způsobem nezlepšuje právní postavení podnikatelů z ČR či z jiných nových zemí. Navíc hlasování o této směrnici výrazným způsobem, alespoň v EPP-ED, rozdělilo celou politickou skupinu nejen na zástupce z nových a starých zemí, na pravici a levici, ale i napříč národními delegacemi.