Mimořádná zakázka na výstavbu třetího a čtvrtého bloku v Temelíně s opcí na vybudování pátého bloku v Dukovanech a až dvou bloků ve slovenských Jaslovských Bohunicích za odhadovaných 500 miliard korun nenechá pravděpodobně chladné oba nejvyšší představitele Ruska a USA, kteří přijeli do Prahy podepsat smlouvu Start II o omezení jaderných zbraní. Podpora Baracka Obamy směřuje k Westinghousu, naopak Medvěděv bude jistě lobovat za Atomstrojexport. Zbývá však ještě jeden účastník tendru, politicky nejschůdnější francouzská společnost Areva, coby zastánce evropského jaderného byznysu.

Přestože výstavbu jaderné elektrárny vnímám jako čistě odbornou záležitost, která má prioritně zohledňovat ekonomickou a bezpečnostní stranu věci, není možné se vyhnout také politickým aspektům. Snad ze všech stran dnes slyšíme, jaké by se děly věci, kdyby aktuálně dominantní dodavatel českého plynu a ropy získal také pod kontrolu českou jadernou energetiku. Řeč je o Rusku. Závislost na plynu a ropě je neoddiskutovatelná, avšak u energie z jádra je situace odlišná. Geopolitické hledisko není v případě jaderné energetiky zase tak důležité.

Česká republika má odhadované zásoby uranu na více než 100 let, ale i kdyby je neměla, uran může snadno pořídit jinde. Disponuje jím spousta jiných zemí. Avšak od uranu k palivovému článku je cesta dlouhá. Po vytěžení uranu je zapotřebí konverze na UF6 a následné obohacení o izotop U235. Oba zmíněné kroky tady neumíme uskutečnit a musíme poptávat za hranicemi a to nezávisle na budoucím dodavateli temelínské technologie. Achillovou patou, kterou je potřeba z bezpečnostního hlediska diverzifikovat je poslední krok – výroba již konkrétních palivových článků tzv. fabrikace, která je pro každý reaktor specifická. Relativní nebezpečí číhá právě zde a nikde jinde.

Vyzval bych proto v rámci jednání všechny zájemce, aby ve svých nabídkách zohlednili také možnosti výstavby závodu pro obohacování, konverzi a fabrikaci uranu v ČR. Prostor pro to tady stále je. Teprve od května začíná ČEZ jednat se všemi uchazeči o konkrétních podmínkách a k podání nabídky je vyzve až na podzim. Právě tyto možnosti, které se mohou vyjednat v rámci kontraktu na nové reaktory, zabezpečí opravdovou energetickou nezávislost – minimálně v oblasti jaderné energetiky. A netřeba připomínat, že by to Českou republiku posunulo technologicky do jiné ligy, z čehož bychom těžili nejen my, ale potažmo celá střední Evropa. Osobně proto před geopolitické hledisko stavím energetickou soběstačnost státu. K jednotlivým nabídkám účastníků tendru se vrátím v některém z mých příštích komentářů.