Asi nejzávažnější zprávou březnového štrasburského pléna byla zpráva, která se v angličtině označuje jako Roadmap to 2050 a jejíž oficiální český název zní: Zpráva k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050.Pod tímto poměrně složitým názvem si představte něco jako návod nebo cestovní mapu do roku 2050 k dosažení bezuhlíkaté energetiky a průmyslu.
Zpravodajem této zprávy byl zvolen poměrně militantní liberál Chris Davies, který má pověst výrazného bojovníka proti klimatickým změnám. To se samozřejmě odrazilo nejen na obsahu celé zprávy, ale i na dlouhých bojích o znění jednotlivých ustanovení. Souboj to byl víceméně pravo-levý, tzn. na jedné straně zelení a socialisté, na druhé straně ECR, EPP a část liberálů. Zpráva, která ve svém návrhu zdůrazňuje nutnost snížení emisí CO2 v Evropě proti roku 1990 o 80% a která navyšuje průběžné cíle pro rok 2020 a 2030 je, z pohledu mnoha politiků, odborníků, ale i zástupců průmyslu nerealistická, a jak jsem již v minulosti zdůrazňoval, absolutně nebere žádný ohled na dosažení či nedosažení globálních dohod v této oblasti.
V současné době produkce CO2 v Evropě končí někde pod 12% celosvětových emisí, takže si asi umíme představit jak to bude vypadat, pokud například Čína, která do roku 2020 počítá se znásobením svých emisí a dnes je přibližně na dvojnásobku emisí Evropy, tyto své plány splní. Naše snížení o 20 či 30% do roku 2020, nebo dokonce snížení o 80% do roku 2050 nebude mít na klimatické změny žádný vliv. Tento, nejen mnou trvale opakovaný fakt, přesto nedokáže přibrzdit ekologické nadšence a rozjetý klimatický vlak dál uhání s transparentem – „ano, ale Evropa chce jít příkladem!“
Chris Davies ve své úvodní zprávě trochu překvapivě zmínil své nadšení z geotermální energie. Zřejmě se jednalo o jedno z jeho vůbec prvních setkání se změnou budovy, která přešla z konvenčního vytápění na geotermální a on tím byl natolik příjemně překvapen, až šokován, že zdůraznil „vždyť jde o to vyvrtat pouze několik děr do země, a cíl je splněn“. To, že se jednalo o jistou nadsázku v jeho vystoupení, je jasné, ale přesto jsem přesvědčen, že takové zlehčování tlaku na omezení fosilních paliv a omezení uhlíkaté energetiky v Evropě je nepřijatelné. Jako další argument uvedl automobilový průmysl, kde říkal „ano, všichni kapitáni evropských automobilek tvrdili, že požadavky na snížení emisí u nich vyvolají velké ekonomické problémy a vidíte, stále žijí a stále profitují, takže nesmíme ten průmysl brát příliš vážně“.
Já jsem se mu naopak ve svém vystoupení snažil oponovat právě na příkladě automobilového průmyslu, u kterého je jasné, že se dnes veškerý profit evropských automobilek generuje mimo Evropu v montážních závodech v Číně a v Indii. Tudíž uvádět automobilový průmysl jako příklad něčeho, co přežije všechny zásahy evropských politiků, je velmi špatný příklad. Na závěr jsem si dovolil i já použít trochu nadsázky, když jsem sdělil přítomným v sále, že cestovní mapa je hezká a užitečná věc. Pokud ji ale zaslepeně nalepíme na přední sklo automobilu, nikam s ním nedojedeme.