Diskuse LN: Patří Turecko do Evropské unie? 

ANO
Co budete jako evropský komisař pro rovné příležitosti dělat pro zlepšení postavení žen v Turecku? Tak nějak se před nedávnem ptala poslankyně Evropského parlamentu (EP) Vladimíra Špidly, který se přišel poslancům představit jako budoucí eurokomisař. Konkrétní odpovědi se zmíněná poslankyně nedočkala a nikoho, kdo zná Vladimíra Špidlu, to nepřekvapilo. Pro spoustu lidí u televizních obrazovek, kteří se rozhodli nahlédnout v přímém přenosu dovnitř EP, však mohla být překvapením už sama otázka.
Velký stát, velké problémy
O Turecku se totiž v EU mluví a mluvit bude mnohem častěji a vážněji, než by se mohlo našinci zdát. Turecko figuruje mezi žadateli o členství v unii od roku 1987, a je tak vůbec nejstarším čekatelem. Argument, že jím může zůstat i nadále – třeba kvůli nedostatečné ochraně lidských práv – však v současné EU, která deklaruje svou otevřenost a podporu další integraci, nemůže uspět. Nechci snižovat význam lidských práv a chápu, když jsou lidská práva zmiňována jako jeden z důvodů, proč se s členstvím Turecka otálí. Zároveň je však třeba přiznat, že obavy přijmout Turecko do EU
nesouvisejí jen se starostí politiků o dodržování lidských práv.
Již dnes je totiž jasné, že rozšíření o Turecko nemůže EU ve stávající podobě ufinancovat. Během pěti až sedmi let bude žít v Turecku podle demografů kolem 90 milionů obyvatel. Za deset let, kdy by mohla být podle některých odhadů přístupová jednání ukončena, tak bude Turecko zřejmě nejlidnatějším státem EU (dnes je to Německo s 80 miliony obyvatel). Evropským politikům přidělává vrásky na čele také velikost tureckého zemědělského trhu pro zajímavost, dnes má Turecko zhruba stejný počet zemědělců jako celá EU dohromady. Dnešní společná zemědělská politika založená na rozdělování dotací by proto byla po jeho přijetí neudržitelná, ne-li nemožná. Velkým problémem pak bude i migrace pracovních sil. Jestli se dnes staré členské státy brání přílivu pracovních sil například i z Česka, v případě Turecka budou mít důvody ve své politice vůči novému členu ještě více přitvrdit.
Unie na rozcestí
Přesto vstup Turecka do EU podporuji. Jeho přijetí je navíc podle mého názoru podmíněno nejen jeho vlastní přípravou na vstup, ale také důslednou reformou EU samé. Poslední rozšíření vneslo do unie určitý neklid, a je proto nutné, aby se evropští politici rozhodli, jakým směrem EU v budoucnosti půjde. Stále více se ukazuje, že koncept sociálního státu plného výdobytků pro každého, na němž dnešní EU stojí, je v praxi dlouhodobě neudržitelný: narůstají rozpory mezi plátci do společné kasy a chudšími příjemci, roste byrokracie a nesmyslná regulace, ekonomové začínají pochybovat o budoucnosti eura a propast mezi evropskou a americkou ekonomikou se dále prohlubuje.

Jako nejlepší řešení se nabízí postupný návrat EU k liberální koncepci sjednocené Evropy. K Evropě, která těží z výhod volného evropského trhu, aniž by se snažila za každou cenu sjednocovat nesjednotitelné.
Rovná práva pro všechny
Pokud EU tímto procesem – pro mnohé možná bolestivým – neprojde, nemůže v budoucnosti Turecko přijmout. Vzpomeňme si, jak důležité pro nás bylo, abychom byli rovnoprávným členem EU, a jak negativní reakce vyvolaly zprávy, že nám jako novému členovi budou některá práva upřena. V případě, že se EU dostatečně nereformuje, a přesto se za několik let rozhodne přijmout do svého klubu Turecko, určitě mu nebude moci nabídnout stejné podmínky jako svým stávajícím členům. Evropská unie tím získá nejen kupu výše načrtnutých problémů, ale také velmi nespokojeného a potenciálně radikálního člena. Strach z destabilizace a islamizace Evropy pak bude možná na místě.