Praha, kongres ODS, 4. prosince 2004

Vazeny pane predsedo, vazeni hoste, damy a panove,

sesli jsme se dnes s naladou trochu slavnostnejsi nez obvykle. Letosni rok je rokem ODS a volebni uspechy zacatku let devadesatych se, jak se zda, vraci. Neustale se vsichni ujistujeme, ze uspech ve volbach do EP, do senatu a kraju musi byt zavrsen volebnim vitezstvim a uchopenim moci v pristich parlamentnich volbach. Vime, ze je to hlavni ukol pro nadchazejici obdobi a zda se, ze jsme na nej pripraveni. Pod vlivem toho vsak obcas zapominame, ze jsme se stali v letosnim roce soucasti rozsirene Evropske unie. ODS pres vsechny vyhrady k teto instituci podporovala vstup nasi zeme a v prvnich eurovolbach pak velmi symbolicky zahajila sve vitezne tazeni. Tento uspech spolu s politickou obratnosti Jana Zahradila, me osobne umoznil ziskat post mistopredsedy EP. To mne snad opravnuje k tomu, abych se zde pozastavil nad evropskym rozmerem politiky ODS v naslednem obdobi.

Diky pomerne narocnemu podzimu si nekteri z nas ani neuvedomuji, ze mezi nejdulezitejsi ukoly na pristi rok patri i politicka vysvetlovaci kampan pred referendem o tzv. ustavni smlouve. Ac si to vetsina obcanu odmita pripustit, vysledek tohoto referenda je pro budoucnost nasi zeme pravdepodobne dulezitejsi, nez pristi volebni vitezstvi ODS. Tato slova mohou znit nekterym z vas temer kacirsky, ale pokusim se vysvetlit, proc tomu tak je.

Zde v sale asi vsichni vime, ci tusime, ze ustava podepsana v Rime dne 29. rijna letosniho roku predstavuje radikalni dokument, ktery podstatne meni soucasne usporadani EU smerem k hlubsi integraci, k omezeni role narodnich statu a k posileni pravomoci bruselskeho centra. Vyznamne deformuje a presahuje puvodni zadani, podle ktereho mela ustava rekapitulovat dosazeny stav evropske integrace, zpruhlednit struktury EU a zamezit tomu, aby pokracovalo probihajici odcizovani obcanu od cinnosti EU a aby se dale prohluboval demokraticky deficit Unie. Z techto duvodu je take velmi dulezite, aby se omezila rozhodovaci pravomoc nevolenych organu. A ve vsech techto dulezitych bodech Evropska ustava zklamala!

Pres vsechno prave zminene se stala nejen na pude evropskych instituci, ale i pro vetsinu novinaru a cast politicke reprezentace jakousi posvatnou kravou, o ktere se nesmi pochybovat, musi se bez vyhrad prijmout a pokud mozno o ni ani prilis nediskutovat. Na tuto strategii ovsem nesmime nikdy pristoupit!! Diskuse o ustave je legitimni a stejne legitimni je oboji mozny vysledek jeji ratifikace, tedy jeji prijeti ci odmitnuti. Rad bych tedy znovu zduraznil, ze: Neni pravda, ze ustava „musi“ byt prijata.

Naopak, vzhledem k tomu, jak zavazne zmeny prinasi, by mela byt podrobena siroke diskusi, aby rozhodnuti o jejim prijeti ci odmitnuti nebylo cineno jenom v dobre vire, ze se EU po jejim prijeti „zlepsuje“, ale aby slo o vedomou volbu mezi dvemi vyrazne odlisnymi koncepcemi evropske integrace.

Povazuji za velmi zavazne, ze ceska vlada ani bruselske struktury nereaguji na to, ze mezi ceskymi volici je skutecny zajem po dobre argumentaci ohledne stavu a vyvoje evropske integrace.

Systematickou analyzu a konstruktivni kritiku integracnich jevu dlouhodobe a konsistentne prednasi pouze prezident republiky a ODS. Vlada ke sve skode povazuje tyto racionalni postoje za jakesi podivinstvi, ktere je potreba pretrpet a ratifikacnim aktem Ceske republiky politicky prevalcovat.

Dokonce jsem se setkal i s pomerne povrchnim nazorem, ze vlastne ani nelze mluvit o nejakem stretu koncepci, na kterych je budovana EU, protoze vsechno to jsou jenom obtizne rozlisitelne jemnosti. Nastesti se ale dost lidi take postupne dostava od tohoto povrchniho vnimani EU k hlubsimu poznani, ze prakticke problemy, se kterymi denne v souvislosti se clenstvim CR v Unii zapasi, jsou dusledkem ideji, zabudovanych do soucasneho schematu EU.

Ktere ideje jsou uzitecne a ktere zavadejici, to bychom po letech zivota v komunismu a po 15 letech stridani pravicovych a levicovych vlad v CR a ostatnich zemich EU meli umet poznat. Musime pritom odlisit dvoje zakladni rozhodovani:

Vyslovme jasne ANO pro ucast CR na evropskem integracnim procesu. Vstup do EU znamenal pro CR splneni duleziteho politickeho cile. Nezapominejme ale pritom na to, ze v dobe naseho vstupu byla EU podstatne jina, nez v roce 1990 a v dobe predchozich rozsireni, ze zejmena maastrichtska smlouva prohloubila evropskou integraci do podoby, ktera vzbuzuje takove mnozstvi otazniku. V referendu o vstupu CR do EU jsme se vyslovili pro vstup do takto prohloubene Unie, protoze to bylo pro nas vyhodnejsi, nez do Unie nevstoupit. Na druhou stranu, ale vyslovme jasne NE pro slepe a radoby nevyhnutelne prijimani dalsich integracnich kroku. Takovym vnucovanym a nepromyslenym krokem je nejen Evropska ustava, ale i mnoho jinych opatreni EU, napr. Pakt stability nebo Lisabonsky proces.

Nebojme se toho, ze mezi fundamentalni kritiky integracniho procesu patri take cesti komuniste, kteri se vuci EU vymezuji z historickych duvodu. Kritika ze strany ceske pravice, zejmena ODS, ma jine prameny. Chtel bych zde zduraznit jejich racionalni jadro, zalozene na obhajobe svobody a demokracie a v jednotlivych bodech spocivajici v jasnych stanoviscich vuci soucasnym dilematum evropske integrace.

Pro dalsi smerovani Evropske unie je nutne si ujasnit, zda chceme zit v unii suverennich narodnich statu nebo si prejeme unii plizive promenovanou ve federalisticky nebo nadnarodni superstat. Pri tomto rozhodovani vsak nesmime zapominat na to, ze se pri soucasnem poctu clenu nelze zcela zbavit demokratickeho deficitu pri rozhodovani, proto EU casto nejedna demokraticky, ale byrokraticky. Jako priklad lze uvest prave „vyrobu evropske ustavy“, kterou na pude Konventu prosadilo uzke vedeni bez sirokeho souhlasu ostatnich clenu Konventu. Je proto nezbytne, aby se cela diskuse znovu otevrela behem ratifikace v jednotlivych clenskych zemich.

Dale nesmime zapominat na to, ze ani superstat zarucene nezvysi konkurenceschopnost evropskych firem. Ty ke svemu uspesnemu rozvoji potrebuji predevsim jednoducha pravidla podnikani, primerene dane a nikoliv soucasnou neprehlednou a komplikovanou regulaci.

Dale si musime rici, zda bude pristi EU liberalizovana, podporujici soutezivost s primerenou socialni siti pro potrebne, nebo zda bude zalozena na zbytnelem socialnim modelu, neunosnem pro statni rozpocty clenskych zemi. Socialni model EU nema ani teorii, ani budoucnost. A jak priznal dokonce i kancler Schroeder: „se socialnim statem v dnesni podobe uz to dale nejde“. Opetovne v teto otazce narazime na prani – mit socialni model vs. realita, ktera ukazuje, ze ho nelze uskutecnit. Pokusme se ho tedy reformovat, a doufejme, ze se nam to podari s uspechem a nedopadneme jako ti, kdo chteli reformovat komunismus. Obtiznost tohoto ukolu tkvi v tom, ze neexistuje zadna moderni nebo dlouhodobe udrzitelna koncepce socialniho statu. Setkavame se jenom s pokusy neztratit volice a soucasne zcela nezlikvidovat statni pokladnu. Pripomina mi to jizdu z kopce, kdy se konec blizi cim dal rychleji. Pro stare clenske zeme EU spociva reforma v kompromisu mezi socialni tradici a soucasnymi moznostmi statni pokladny. Pro nove zeme je to zatez, ktera jim nedovoli ekonomicky dohnat prumer starych zemi. Pro nove zeme tu pak vyvstava tezko resitelne dilema: bud zachovat soucasny socialni stat a zaostavat za prumerem EU nebo opustit soucasny socialni model a zacit dohanet stare zeme.

Poslednim – co se tyce poradi, nikoli svou dulezitosti, problemem, o kterem se zde chci zminit, je dalsi rozsireni EU. Ja osobne jsem pro prijeti dalsich zadatelskych zemi, vcetne Turecka. Na druhou stranu je mi jasne, ze napr. jiz zminene Turecko do Unie v soucasne podobe nelze prijmout. Upravme ale EU tak, aby Turecko mohlo vstoupit v horizontu nekolika let. Ne jen kvuli teto zemi, ale take kvuli sobe. Jestlize si neprejeme EU s evropskou minimalni dani, spolecnou zemedelskou politikou a prebujelym systemem prerozdelovani a nemotivujicim socialnim modelem, budme pro dalsi rozsireni! Timothy Garton Ash prohlasil: „EU se rozhodla spatne, kdyz v Maastrichtu dala prednost prohloubeni pred rozsirenim. Podminky pro vstup do EU se staly tak narocnymi, ze mnoho uchazecu odradi. Ne-li jejich vlady a elity, tak urcite obyvatele a volice“.

Kdyz uz jsem se pustil do citaci, dovolte mi jeste jednu. Je z nedavneho berlinskeho projevu prezidenta Vaclava Klause. Doufam, ze muj preklad do cestiny bude dostatecne presny: “ Pro mnoha rozhodnuti je narodni stat prilis veliky a proto mame obce, regiony a provincie. Pro mnoha rozhodnuti je narodni stat prilis maly a vysledkem toho je existence mezinarodnich organizaci, ci mezinarodnich smluv na regionalni, kontinentalni ci globalni urovni, Ale jedna vec je, jak verim, bez diskuzi. Pro demokracii je narodni stat to prave, to spravne, proste akorat“.

Doufam, ze jsem Vas alespon castecne presvedcil, ze otevrena diskuse o pristi podobe EU je jednou z vrcholnych priorit ODS v nasledujicim roce. Dekuji za pozornost.