„Ukázalo se, že ochrana soukromého vlastnictví v této zemi nefunguje tak, jak by měla. Nabízí se otázka, na co tu policii máme.“ Tak zní citát mého loňského stanoviska ke krotkému a pozdnímu policejnímu zásahu po CzechTeku u Boněnova. Z jeho letošního publikování cítím snahu naznačit, že zatímco loni ODS (ústy mými a řady mých stranických kolegů) kritizovala policii, že nechránila soukromý majetek, letos ji, protože se to hodí, kritizuje za to, že ho chránila.

ODS ale nyní nekritizuje policii za to, že chránila soukromý majetek. V roce 2004 v Boněnově policie dlouho ignorovala neoprávněné užití, zábor a poškozování cizího majetku. Vše nasvědčuje, že v roce 2005 se v Mlýnci stal pravý opak – zásah byl veden proti lidem na jimi legálně pronajatém pozemku. Postoj ODS v téhle věci se nemění – ochrana soukromého majetku a bezpečnosti a zdraví občanů je povinností policie. Policie však tentokrát chránila pozemek proti jeho právoplatným nájemcům! Vloni byl opožděný zásah velmi mírný co do míry použití síly. Letos byl veden s neobyčejnou brutalitou. Kdybych byl českým poslancem, při první příležitosti bych interpeloval ministra vnitra, zda je skutečně pravda, že policisté „dočišťovali“ místo od posledních účastníků CzechTeku tak, že do stojících aut se schovanými lidmi házeli dýmovnice se slzným plynem. Je-li to pravda, je to absurdní, neomluvitelné a skandální.

Policie argumentuje, že „ochrana soukromého majetku“ v jejím podání byla vedena snahou zabránit poškozování sousedních cizích, účastníky nepronajatých pozemků. Z dostupných informací je ale jasné, že jde o záměnu následku a příčiny. Bylo-li účastníkům party od začátku bráněno vstoupit na smluvně zajištěný pozemek, je přece logické, že si začali hledat jinou cestu. A když se jinou cestou vydali, byl to pro našeho se vším rychle hotového premiéra důvod k výzvě k zásahu „s veškerou tvrdostí“. Když mu pak jeho vlastní slova došla z pusy do hlavy, začal původní razanci změkčovat s tím, že nemá dost informací. Sociální demokracie se v posledních dnech zaklíná tvrzením, že podobné akce jsou „všude kolem nás“ zakázané, tak proč by se měly odehrávat u nás. Odpověď je ale přece úplně jednoduchá – mohou se u nás odehrávat proto, že u nás zakázané nejsou.
Nechť tedy Paroubkova vláda navrhne, jak mladým lidem podobné srazy zakázat. Nechť zdůvodní, že bez zákazu budeme technotančírnou Evropy. Nechť neopomene zdůvodnit, že každoroční Loveparade uprostřed Berlína je něco jiného než CzechTek. Anebo úplně postačí, když se premiér, ministr vnitra a vedení policie zamyslí, jak je možné, že v centru Berlína nikdo nikoho při technoparty nemlátí, a u nás v řídce osídleném pohraničí ano.

A nechytejte mě prosím přitom za slovo, že letos žádná Loveparade nebyla. Nezakázala ji policie nebo vláda či radnice, to jen organizátoři nesehnali dost sponzorů. Na věci mě ovšem ještě víc než nesmyslný policejní zákrok mrzí negativní výchovný dopad. Mladí lidé, kteří obvykle silně lpí na volnosti a svobodě, se rozhodli respektovat stát, podřídit se jeho pravidlům. Možná při tom udělali chyby, možná skutečně podcenili kapacitu přístupových cest k pronajaté louce, možná by nakonec skutečně užívali neoprávněně i ty sousední nepronajaté pozemky. Ale prokázali dobrou vůli. Místo součinnosti a upozornění na chyby je stát za ty chyby potrestal a přes podanou ruku je přetáhl obuškem. Mohou mít po víkendu pocit, že tento stát je i jejich?