Diskuse LN: Čí zájmy hájí čeští poslanci v EP?
Po přečtení článku nezávislé europoslankyně Jany Bobošíkové (Štrasburk není žádná trafika, LN 24. 7.) mám pocit, že jestli je autorka na něčem nezávislá, pak především na faktech.

Je například pravda, že dvě české poslankyně Evropského parlamentu (Jana Hybášková a Nina Škottová, obě členky frakce sdružující evropské“ pravicové a lidové strany) nebyly původně minulý týden zařazeny do žádného výboru a že tato skutečnost byla důvodem k mému rozhořčenému vystoupení na plénu EP. Paní Bobošíková z tohoto faktu vyvozuje, že frakce je vlastně ignorovala, i když je předtím donutila se „vzdát své politické duše“…

Mrazí mě, jak může zkušená novinářka přehlédnout (a to se muselo stát, jinak by o tom v článku jistě byla aspoň jedna věta), že zhruba hodinu po mém vystoupení už bylo toto v podstatě administrativní nedopatření napraveno a obě dámy byly do výborů zařazeny? Přehlédla paní Bobošíková, nebo dokonce vědomě zamlčela, že poslankyně Hybášková byla navíc z pověření své frakce jmenována vedoucí stálé delegace EP pro Izrael, což vzhledem k situaci na Blízkém východě skutečně není bezvýznamná funkce? Tím ale neúcta paní Bobošíkové k faktům nekončí.

Není tu prostor připomínat všechna její další opomenutí, ale aspoň jedno si pozornost zaslouží: to když paní poslankyně obviňuje ODS, že se „upsala Posseltovým bratrům“ (rozumí se tím frakce, mezi jejíž členy patří i nejvyšší představitel sudetských Němců Posselt) a snaží se tak čtenářům vnutit názor, že jsme zradili české národní zájmy. Ohání se přitom jakousi utajenou dohodou, kterou měla ODS uzavřít výměnou za mé zvolení místopředsedou EP.

Dohoda nebyla tajná

Nevím, jestli se paní poslankyně ptala, zda je ta dohoda tajná – mne určitě ne. Každopádně byl text veřejně diskutován a pokud jde o českoněmecké vztahy, obsahuje formulace téměř doslova opsané z českoněmecké deklarace. Česká vláda, která ji v roce 1997 schválila, tedy také zradila české zájmy?

Nezávislost, kterou se paní poslankyně tolik pyšní, podle mého není hodnotou sama o sobě. Příslušnost k (podle paní Bobošíkové závislost na) silné frakci vnímám jako doklad schopnosti politiků se dohodnout. Přijmout kompromis, když nejsem dost silný, abych sám prosadil všechny své názory a priority. Nezávislost pak naproti tomu může být vnímána nejen jako svoboda (tak by o ní jistě mluvila paní poslankyně), ale také jako neschopnost se s kýmkoli dohodnout.

***

„Nezávislost, kterou se paní poslankyně Bobošíková pyšní, není hodnotou sama o sobě. Může být vnímána také jako neschopnost se s kýmkoli dohodnout.