Podle předsedkyně výboru pro životní prostředí Potravinářské komory ČR (PK) Jany Ježkové EU o revizi směrnice IPPC, zatím nerozhodla. Informovala o tom na jednání PK s europoslancem – předsedou Výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin MUDr. Miroslavem Ouzkým. V loňském roce sice proběhla novela české legislativy o integrované prevenci, která však nezohlednila připomínky PK, připomněla přitom, že v ČR je konečný termín pro získání integrovaného povolení 30. říjen 2007.

Podle Ježkové se PK podařilo s Ministerstvem životního prostředí ČR (MŽP) vyjednat alespoň některé podmínky z hlediska kapacity podniků, jichž se povinnost mít integrované povolení týká, což je i bod, ke kterému by se směrnice novelizovala. „Pro podnik je to, zda spadá pod IPPC či nespadá, rozhodující kritérium. Určitě by se při revizi směrnice měl zpřesnit požadavek na kapacitu a znovu definovat, co je smíšený výrobek, protože to naše podniky také trápí. Pokud má výrobek velmi malé množství živočišného původu, neměl by být posuzován podle živočišných kapacit,“ je potřeba stanovit hranice konstatovala Ježková s tím, že kromě toho ale existuje celá řada dalších témat, která revizi směrnice , ale hlavně naší legislativy nahrávají.

MUDr. Miroslav Ouzký doplnil, že v pracovních debatách Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu se otevírají dnes velmi důležitá témata jakým je definování toho, co je odpad a co je vedlejší produkt výroby. „Toto téma bylo nastoleno při debatě o nakládání s odpady ve vztahu ke spalovnám. Zde je potenciální konflikt mezi pohledem Výboru a Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP).“ Dále uvedl, že na celoevropské úrovni se shodli na tom, že prioritní je snižování produkce odpadů, na druhém místě je maximální možná recyklace odpadů, na třetím energetické využití odpadů. Možnost ukládání odpadů je až na místě posledním a je dnes všeobecně zavrhována.

„Na rozdíl od MŽP vnímám skládkování jako přesunutí problému na další generace. MŽP se naopak snaží spalování odpadů a jejich energetickému využití zamezit. V porovnání s klasickými výrobnami tepla či energie mají spalovny nižší emise CO2, jsou šetrnější k životního prostředí. Týká se to též využití odpadu v cementárnách, které jej dokáží využít zcela beze zbytku. S tím souvisí debata co vše ještě můžeme označit za vedlejší produkt výroby a co již za odpad. Dnes platí, že cokoli, co při výrobě vzniká a neprokáže se, že to není odpad, je za odpad považováno,“ uvedl MUDr. Miroslav Ouzký.