Pokud bych měl jako předseda výboru pro životní prostředí zmínit některé z aktuálně projednávaných témat v ENVI výboru, pak jimi určitě budou dvě direktivy týkající se pesticidů. To, že se bude jednat o ostře sledované téma, se ukázalo již na začátku, kdy bylo projednávání této otázky zahájeno kompetenčním soubojem tří výborů – výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, výboru zemědělského a výboru pro životní prostředí. Vítězství výboru pro životní prostředí považuji za správné zejména z toho důvodu, že tato úprava nemá za cíl ani licence ani definování toho, co pesticidy jsou a co nejsou, ale zaměřuje se na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví.

Norma samotná, tak jak je prezentována, je z ekologického pohledu poměrně přísná. Na jedné straně stojí zemědělské lobby a umírnění poslanci, kteří si uvědomují problémy současného zemědělství a chtějí zachovat co největší maximální možnou volnost ve využívání pesticidů. Na druhé straně zastánci extrémně zelených názorů, kteří se snaží pesticidy z Evropy vyhnat jako něco cizorodého, něco, co zde vůbec nemá místo. Je téměř zábavné sledovat, jak obě strany mávají různými studiemi, které vždy s velkou převahou dokládají názory té které skupiny. Argumenty o nadměrném a zbytečném používání pesticidů jsou vyvraceny těmi názorově opačnými, zaštiťujícími se ekonomickými výdaji, které prokazují, že jen šílený farmář by velmi drahé pesticidy rozprašoval po svých polích pokud to nebude potřeba.

Velmi důležitou se ukázala otázka o vytvoření tzv. makrozón s nárazovými pásmy, například kolem vodních toků a vodních ploch či obytných zón, kde pesticidy nesmí být používány, aby nekontaminovaly okolí. Dalším velkým problémem je pak také letecké využívání postřiků. I tady proti sobě stojí dva protichůdné názorové tábory. Jeden, který říká ano, pojďme jasně specifikovat, kdy je letecký postřik možný, argumentující tím, že existují v Evropě terény a lokality, kde jiný postřik nelze využít, a na druhé straně názor volající po úplném zákazu leteckých postřiků s tím, že by výjimky mohly být v zákoně výslovně vymezeny.

Na závěr mi dovolte ocitovat výsledky studií, které jsou popisovány v knize našeho pana prezidenta „Modrá, nikoli zelená planeta“. Jedna studie tvrdí, že na následky přímé intoxikace při užívání pesticidů v zemědělství ve Spojených státech ročně zemře 20 lidí. To znamená, že úplný zákaz používání pesticidů by mohl zachránit přibližně 20 lidských životů. Proti tomu však stojí studie, která vypočítává dopad tohoto zákazu v následném potravinovém řetězci. Zdražení potravin, hlavně ovoce a zeleniny – tedy těch zdravých potravin – bude mít dopad na rozhodování spotřebitele, kdy zejména nejchudší vrstvy si tuto součást stravy nebudou moci dovolit. Tato studie udává, že počet úmrtí v souvislosti s neužíváním pesticidů by mohl být v USA až 2600 lidí ročně. Nevím, jak k těmto číslům autoři studie došli, ale pro nás politiky, kteří o pesticidech budeme rozhodovat, by taková situace měla být minimálně mementem toho, že každá mince má dvě strany, a že cesty do pekel bývají často dlážděny dobrými úmysly.