Interpelace:

Článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin byl navržen s cílem zajistit, aby zavedená tvrzení pro označování potravin nabízených v současnosti na trhu mohla být i nadále používána poté, co Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) zkontroluje, že jsou podložená. Záměrem bylo také umožnit malým a středním podnikům používat tato tvrzení na svých produktech, aniž by musely vynakládat prostředky na zdlouhavý a nákladný schvalovací postup. Nyní se očekává, že většinu tvrzení předložených k začlenění do seznamu podle článku 13 EFSA neschválí, a to nikoli v důsledku nedostatečných podkladů, nýbrž v důsledku nesprávného postupu a v důsledku toho, že úřad EFSA nestanovil před předkládáním tvrzení v roce 2007 jasné pokyny ohledně příslušných požadavků.

Rád bych proto požádal o zodpovězení následujících otázek:

1. Jak se Komise dívá na skutečnost, že EFSA v rozporu s původním legislativním záměrem uplatňuje stejná kritéria při hodnocení tvrzení, na něž se vztahuje článek 13, i tvrzení, na něž se vztahuje článek 14, a upírá tak článku 13 smysl, zejména pokud jde o MSP?
2. Nařízení předpokládá, že konečný seznam bude zveřejněn jednorázově, nikoli v několika sledech dlouho po uplynutí lhůty stanovené v nařízení, jíž je 19. leden 2009. Proč byla pravidla měněna v průběhu procesu?
3. Jaký má Komise názor na nesrovnalosti mezi přístupem úřadu EFSA, který projevuje při vydávání stanoviska k otázce vitamínů a minerálů, kdy přijímá podklady v podobě učebnice, aniž by dál cokoli ověřoval, a přístupem projeveným v otázce jiných látek, včetně rostlinných látek, kdy požaduje randomizované klinické studie?
4. Jakým způsobem se ke konečnému spotřebiteli dostanou informace, které potřebuje ke své volbě a ke správnému používání produktů, jestliže konečný seznam schválených tvrzení podle článku 13 bude obsahovat pouze velmi omezený počet tvrzení a ta se všechna budou vztahovat výhradně k vitamínům a minerálům?

[1]     Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9.

ˇ

Odpověď pana Dalliho jménem Komise

 

Jak pan poslanec Ouzký uvádí, nařízení (ES) č. 1924/2006[1] by mělo zajistit, že zdravotní tvrzení mohou být nadále používána za podmínky, že jsou vědecky podložena.

Zde jsou odpovědi na otázky pana poslance:

Nařízení stanoví dva způsoby schválení zdravotních tvrzení: buď přijetím seznamu schválených zdravotních tvrzení platných pro EU na základě seznamů jednotlivých členských států (tzv. seznam funkčních tvrzení podle článku 13), nebo schvalovacími řízeními na základě žádostí přímo od provozovatelů potravinářských podniků. Pro malé a střední podniky budou přínosné oba způsoby, tj. všichni provozovatelé potravinářských podniků, kteří mohou prokázat soulad s podmínkami pro použití schválených zdravotních tvrzení, mohou tyto způsoby využít.

Všechna tvrzení, jež mají být schválena podle nařízení (ES) č. 1924/2006, musí být v souladu s čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení založena na „všeobecně uznávaných vědeckých údajích“ a být jimi podložena. Od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) se požaduje, aby se vyjádřil k tomu, zda je požadavek ohledně „všeobecně uznávaných vědeckých údajů“ splněn.

Bod odůvodnění č. 26 nařízení (ES) č. 1924/2006 obsahuje toto vysvětlení: „Zdravotní tvrzení jiná než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, založená na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích, by měla podléhat jinému druhu hodnocení a schvalování.“ Je třeba poznamenat, že v tomto bodě odůvodnění se odkazuje pouze na „druh“ hodnocení a nikoli na jeho „úroveň“. Kromě toho se ve 23. bodě odůvodnění uvádí, že použití zdravotních tvrzení by mělo být v EU schváleno až po provedení vědeckého hodnocení „na nejvyšší možné úrovni“. Další vysvětlení týkající se hodnocení lze rovněž nalézt v 17. bodě odůvodnění uvedeného nařízení, kde se uvádí: „Při používání výživových a zdravotních tvrzení by hlavním aspektem, na nějž je nutno brát zřetel, mělo být vědecké zdůvodnění a provozovatelé potravinářských podniků by jejich používání měli odůvodnit. Tvrzení by měla být vědecky zdůvodněna s přihlédnutím ke všem dostupným vědeckým údajům a po zvážení důkazů.“

Členské státy původně předložily více než 44 000 zdravotních tvrzení, která navrhly na zahrnutí do seznamu schválených tvrzení platných pro EU podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1924/2006. Úřad EFSA již zveřejnil první část stanovisek a počítá s dokončením hodnocení všech předložených zdravotních tvrzení do konce roku 2011.

V souladu s cíli nařízení (ES) č. 1924/2006 a aby se zajistila ochrana spotřebitele před klamavými tvrzeními a přehlednost na trhu, hodlají útvary Komise předložit návrh opatření na přijetí seznamu schválených tvrzení platných pro EU, která již byla posouzena úřadem EFSA podle čl. 13 odst. 3.

Pokud jde o první otázku pana poslance, z  výše uvedeného vyplývá, že EFSA se má vyjádřit k tomu, zda jsou zdravotní tvrzení založena na „všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích“ a jimi podložena. Na skutečnost, že úřad EFSA, kterému přísluší role posuzování rizik, uznává bez hlubšího dokazování, že některá předložená zdravotní tvrzení vyhovují požadavkům, nepohlíží Komise jako na „nesrovnalost“: vnímá to spíše jako doporučení úřadu, jak stanoví zmíněné nařízení. Pro úřad EFSA je například teoreticky snazší vyjádřit se k existenci vědeckého opodstatnění u zdravotních tvrzení typu  „vápník je nezbytný pro zdravé kosti“  než k vědeckému opodstatnění u jiných předložených zdravotních tvrzení, jejichž uváděné účinky nejsou jednoznačně vědecky doloženy.

Ke dnešnímu dni úřad EFSA posoudil méně než čtvrtinu z celkového počtu předložených zdravotních tvrzení. S hodnocením obsahu úplného seznamu schválených tvrzení bychom tedy měli počkat do ukončení tohoto procesu. EFSA usiluje o to, aby do svého hodnocení zahrnul co možná největší skupinu podobných tvrzení, což vysvětluje otázku, proč bylo v první řadě stanovisek EFSA posouzeno takové množství zdravotních tvrzení o vitaminech a minerálech. Kromě toho není žádným překvapením, že určitou část seznamu schválených tvrzení budou tvořit příznivé účinky nezbytných živin (přičemž v úvahu se berou také vnitrostátní seznamy předložené členskými státy).

Je třeba poznamenat, že nařízení (ES) č. 1924/2006 pouze upravuje používání zdravotních tvrzení při označování potravin. Jakékoli rozhodnutí podle zmíněného nařízení, kterým se zamítne používání tvrzení, nebrání zúčastněným hospodářským subjektům v uvádění výrobků na trh, jestliže se na zamítnuté tvrzení neodkazuje při uvádění na trh.

[1]     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, Úř. věst. L 404, 30.12.2006.