Před hlasováním o této zprávě se množily informace o tom, že návrh Komise je natolik benevolentní, že je schopen z některých zemí, včetně např. České republiky, udělat jakési odpadiště či popelnice Evropy. Samozřejmě nic takového nejenže neměla Komise v úmyslu, ale ani nebylo obsahem této normy. Hlavním tématem bylo hodnocení nerecyklovatelných odpadů. Podle některých názorů, zejména tedy z pohledu ekologů, přináší spalování riziko, že s odpady může být nakládáno jako se surovinou pro elektrárny či teplárny což může vést k přesunům odpadů v rámci Evropy.

S výsledkem hlasování jsem já osobně byl spokojen, byť ne bez výhrad. Podařilo se dosáhnout hlavní cíl, který lze vyjádřit velmi jednoduše: pojďme si říct, že je nejlepší předcházet vzniku odpadů, na druhém místě pak zdůrazněme, že budeme recyklovat ten největší objem odpadů co je možný, co nelze recyklovat, snažme se energeticky využít (např. ve spalovnách) a pak až na posledním místě budeme odpad sládkovat.

Je naprosto jasné, že skládkování odpadů je ve své podstatě odsunutím problému na dobu příští a v navíc Evropě jsou země, které skládkování vůbec nedovolují. Naproti tomu obhájci skládkování věří, že v budoucnu přijdeme na technologie, které umožní skládky otevřít a s odpadem řádně naložit. Pro ty, kteří se obávají, že tato norma přinese i přesun odpadů do České republiky, je nutno dodat, že tomu stávající právní úprava nejen nezabrání, ale také to rozhodně ho nijak nepodněcuje. Veškerý nebezpečný odpad, který se z ciziny dosud na území České republiky dostal nebyl materiálem pro spalovny, a nebyl k tomu ani určen.