Tak budeme mít v EU novou komisi. Novou ale pouze do určité míry, protože za Českou republiku v ní přes všechny kolotoče zůstal původně navržený kandidát Vladimír Špidla. Důvod je myslím jasný. Vladimír Špidla sice europoslance svými nevýraznými a často nicneříkajícími projevy zrovna nenadchnul, zároveň se mu ale podařilo nikoho neurazit. Nikdo z europoslanců ho tedy neměl důvod v jeho navržené funkci výrazněji zpochybňovat.

Osobně si přitom myslím, že Vladimír Špidla – kdyby projevil jen trochu politického „čichu“ – mohl být dokonce jedním z oblíbených, ne-li neoblíbenějších komisařů. Stačilo málo. Vystoupit se stejnými názory, jaké jsme byli zvyklí od něj slýchávat na domácí scéně. Jsem si jistý, že Špidla by se svou levicovou vizí světa, pokud by ji nastínil bez přehnané opatrnosti a bázlivosti – sklidil u většiny Evropského parlamentu hlasitý potlesk. A to včetně mé vlastní frakce. Také v ní totiž sedí řada europoslanců, kteří raději volají po posílení centrálních pravomocí evropských institucí a principu přerozdělování v EU, aniž by se zabývali tím, kde brát do budoucnosti potřebné zdroje. Myšlení nám tak známé z domácího prostředí pod vládou sociální demokracie.

Špidla se ve své funkci a v novém prostředí jistě rychle zažije a bude svůj úřad zastávat se ctí. Jinými slovy si nemyslím, že by byl Špidla ostudou České republiky, jak se objevilo po jeho navržení v některých radikálních komentářích v médiích. Osobně mám ale problém s jeho nahlížením na svět. V té souvislosti mě také napadá, jak krátkozraké byly výkřiky některých europtimistů před vstupem do EU. Za všechny si vzpomínám na slova Jana Svěráka, když mluvil o tom, že nám konečně budou vládnout ti odborníci z Bruselu. Špidla je důkazem, že kdo vládne v Bruselu, nemusí být žádný zvláštní odborník. Že Evropě vládnou tíž lidé, kteří sedí ve Strakově akademii.