Poručíme větru dešti, učili jsme se ještě v 60. letech ve školách. V posledních letech se mi zdá, že se Evropská unie svojí politikou a to hlavně v oblasti klimatických změn, pokouší o totéž. Pak ale najednou stačí jedna malá sopka kdesi na Islandu  a k tomu její ne nijak famózní erupce a výsledkem je ochromení téměř celé Evropy.

Patřil jsem k těm, které tato erupce zastihla na cestách. Ruzyňské letiště se uzavřelo asi hodinu po mém přistání zpět v Praze. Takže jsem patřil k těm šťastnějším a nezůstal jsem na některém z mnoha uzavřených letiští. To ale není ještě ta nejhorší zpráva. S největší pravděpodobností totiž sopka nezkomplikovala životy jen těch nešťastníků, kteří nestačili včas docestovat kam potřebovali, ale přidělala starosti i některým vědcům, kteří se zabývají klimatickými změnami.

Sopečná erupce totiž poměrně významně zamíchá všemi kalkulacemi a výpočty. Sopka vychrlila nejen velké množství CO², ale zároveň také SO³. A právě SO³ má přesně opačný efekt. Odráží totiž sluneční paprsky zpět do stratosféry a tím naši planetu ochlazuje. Proto se teď poměrně vzrušeně spekuluje, jakým způsobem bude naše klima ovlivněno, zda letos budeme-li mít deštivé jaro, nebo deštivé léto, nebo celkově chladnější rok. Budu velmi rád, když si z tohoto, přírodou zdviženého prstu, naši ekologičtí inženýři vezmou alespoň nějaké ponaučení.