Jak jsem zmínil ve svém předchozím příspěvku, na plenárním zasedání před poslance předstoupila i nová ministryně zahraničí paní Catherine Ashton. Zároveň se v tisku objevily informace o tom, že v minulosti byla tato politička pokladnicí Hnutí za jaderné odzbrojení (CND), což bylo hnutí sponzorované bývalým Sovětským svazem a jeho cílem byl boj proti rozmístění amerických Pershingů na území Velké Británie.

Pokud by byla před třiceti roky pouze řadovou členkou tohoto hnutí, pak by se to zřejmě dalo připsat na vrub mladické nerozvážnosti nebo možná nevyzrálosti a neznalosti skutečného stavu věci, ale pokud spravovala pokladnu tohoto hnutí, pak bylo její postavení poměrně významné a ona sama nutně musela znát pozadí financování této organizace. Pak by tato aktivita z mladí měla být překážkou ve výkonu její nové funkce.

Nová ministryně sama se k této části své minulosti odmítla vyjadřovat a její tiskový mluvčí k její účasti v CND pouze dodal, že se jedná o vnitropolitickou záležitost Velké Británie. Navíc má Catherine Ashton v v Evropském parlamentu podporu velké frakce sociálních demokratů a lidovců a proto se obávám, že ani tak závažná skvrna na jejím životopise nebude mít výraznější dopad na její pokračování v nově získané funkci.

EU je známa svými kompromisy a zoufalou snahou o nalézání vyváženého rozhodnutí, bohužel, když nakonec své rozhodnutí učiní, pak je za žádnou cenu nechce měnit. A to se týká i rozhodnutí, která se ukáží jako špatná. Možná cesta k nim bývá pro všechny dotčené natolik náročná, že nezbývá sil na hledání jiného řešení. Ne nadarmo se ale říká, že kompromis je výsledek, kdy ani jedna ze stran není spokojena.