Minulý týden ve čtvrtek a v pátek v Praze proběhla konference předsedů politických skupin Evropského parlamentu vedená předsedou EP Hans-Gert Poetteringem. Součástí této návštěvy byla setkání na nejvyšší úrovni – setkání s prezidentem Václavem Klausem, setkání s premiérem Miroslavem Topolánkem a v pátek i setkání s veřejností a debata se studenty v Evropském informačním centru. Návštěva rozbouřila hladinu veřejného mínění a dostala se do titulků nejen ČTK, ale i hlavních zpráv, a to zejména díky konfliktnímu průběhu jednání jak s premiérem, tak hlavně s prezidentem. Konflikt s naší hlavou státu totiž nakonec zastínil i emotivní debatu s premiérem Mirkem Topolánkem.

Předseda frakce zelených, Daniel Cohn-Bendit, který je jakýmsi zlobivým dítětem Evropského parlamentu a je znám provokativními výroky a svojí revoluční komunisticko-stalinskou minulostí, se snažil vyprovokovat jakousi kontroverzní debatu s prezidentem otázkami „Jak jste si mohl dovolit…?!“ a „Jak jste mohl…?!“ On i zástupce liberální frakce, poslanec Crowley z Irska, vyjadřovali rozhořčení nad průběhem a zejména závěry návštěvy našeho prezidenta v Irsku. Nutno říci, že pan prezident z této rozpravy vyšel jako noblesní státník, tak nějak lehce rozčarován z tónu debaty, který byl zvolen. Zcela správně na něj odmítal jakkoli reagovat a přistoupit.

Celá návštěva zanechala pachuť v českém veřejném mínění. Nutno dodat, že útočný a nediplomatický tón celého setkání velmi silně nahrál europesimistům v českém národě a zvláště pak odpůrcům Lisabonské smlouvy. Dokonce to vyvolalo ne zcela příjemné srovnání s jinými mezníky v českých dějinách, jako je Mnichovská dohoda a Moskevské protokoly a nyní hlasně a násilím propagovaná Lisabonská smlouva. V těchto případech totiž jakékoli výhrady či dokonce i demokratická diskuse nebyly připuštěny. A jediné, co se nyní z Bruselu ozývá, je – koukejte to rychle přijmout, nebo …! Ač já sám jsem v případě Lisabonské smlouvy spíše vlažným zastáncem a jako politický realista bych se přikláněl k její bezproblémové ratifikaci, tak si velmi plně uvědomuji, že to, co se stalo, je nejhorší možná služba Evropské unii. Jestliže si opravdu evropští politici přejí, aby si evropská myšlenka vyráběla nepřátele v jednotlivých členských zemích, tak můžou postupovat tímto způsobem.