Na plenárním zasedání, které proběhlo první týden v říjnu, prezentoval Joseph Daul výzvu předsedovi a předsednictvu Evropského parlamentu, která se týkala nápravy konání, či vlastně spíše nekonání, francouzských policistů. O co přesně šlo?!

Během zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku se jedné naší kolegyni z bavorské CSU stala velmi nemilá věc. Tato konstitucí křehká žena byla napadena před restaurací, sražena na zem, zbita a okradena o peníze, doklady i kreditní karty. Majitel restaurace okamžitě zavolal záchranku i policii. Poslankyně byla převezena k ošetření do nemocnice. Svědci, kteří celý incident sledovali, čekali na příjezd policie…

Toto samo o sobě je dostatečně šokující a nepříjemná zpráva. Příběh ale pokračoval. A opět nehezky. Záchranka dorazila za třicet minut. Ponechávám otazník nad tím časem, nevím, jak moc bychom byli spokojeni v Čechách, kdyby výjezd sanity v centru města trval třicet minut. Umím si ale tento čas, který od zavolání uplynul, představit. Na místě čekající svědci celého přepadení se ani po hodině a půl přivolané policie nedočkali. A to ani přes opakované urgence. Podle informací se policie na místo nejen nedostavila, ale ani po čtrnácti dnech nezahájila vyšetřování.

Taková nečinnost navíc hrubě kontrastuje s chováním francouzských pořádkových policistů provádějících ostrahu parlamentních budov ve Štrasburku. Nejen, že je doprava nebývalým způsobem omezena v širokém okolí těchto budov, ale opakovaně se setkávám s hrubostí a neprofesionalitou. Přístupová silnice je natolik hlídaná a každý řidič pečlivě kontrolován, že se tvoří kolony a zaměstnanci i poslanci mají velké problémy dostat se do svých kanceláří.

Popsaný incident se samozřejmě může stát kdekoliv na světě. Mě k jeho sepsání vedlo zamyšlení nad našimi častými stesky na práci české policie. Je už tradicí lamentovat s dodatkem, že tohle by se v kulturní či v západní Evropě stát nemohlo. Mohlo! … a dokonce v daleko horší podobě.