Masivní subvencování, v našem případě výroby elektřiny z fotovoltaických zdrojů, se logicky promítne do budoucích cen energie. A to klidně i tak extrémně vysoko, jak predikuje Energetický regulační úřad. Státem vyměřenou podporu této pouze částečně ekologické výroby zaplatíme všichni. Ale opravdu všichni? Vždyť už dnes, vyjma Slováků a Maďarů, platí české firmy za elektřinu více, než jejich konkurence v Evropě. A firmy, na rozdíl od obyvatel, se umí poměrně radikálně rozhodnout, kde bude jejich sídlo podnikání… Musíme velmi zvážit, jestli chceme vyhnat zbytky českého průmyslu do zahraničí a v podstatě zastavit budoucí investice do něj. Do Turecka by pravděpodobně zamířil třeba Barum Continental, který má 30 % nákladů v elektřině. Vláda proto musí urychleně konat, a je smutné, že v očích občanů nyní vypadá, jako kdyby tyto problémy způsobila. ODS přitom tuto situaci nezavinila ani nezpůsobila. Takto špatně nastavené podmínky rozvoje fotovoltaiky odhlasovali poslanci za ČSSD, KSČM a řada lidovců, což je snadno doložitelné. ODS byla od začátku proti.

Současné vládě nyní nezbývá než hledat řešení cestou nejmenšího zla, protože žádné dobré řešení neexistuje. Stala se chyba, je potřeba ji co nejdříve napravit. A to i za situace, kdy ve vzduchu visí hrozba následných arbitráží. Vládou navrhované přístupy mají šanci jen ve vzájemné symbióze, tedy srážková daň z pera ministra Kocourka zprvu a následně emisní povolenky ministra Kalouska. Vůle po řešení sice přichází pozdě, ale buďme rádi, za ni.

 Rozhodujícím faktorem však bude konec roku, kdy bude jasné, kolik nových fotovoltaických panelů bylo do sítě nakonec připojeno. Současných zhruba 818 megawattů v solárních elektrárnách by do konce roku mohlo povýšit – v nejhorší variantě – až na neskutečných 1600 megawattů. Do sítě se totiž začnou připojovat ty největší projekty. Pak bude teprve jasné, kolik si příští rok za elektřinu skutečně připlatíme.