Za nejvíce protievropskou českou parlamentní stranu bývá považována ODS. Na to, co si o Evropské unii a zejména roli europoslance myslí, jsme se zeptali Miroslava Ouzkého, kandidáta s číslem 3 na kandidátce této strany do Evropského parlamentu.

Jaký přínos bude mít občan severních Čech z toho, že budete evropským poslancem?

Bezprostřední a hmatatelný přínos nebude mít prakticky žádný.

Nemáte pocit, že je to téměř skandální odpověď?

Ani ne. Je to věta, která pouze popisuje realitu. Vám a jistě i řadě čtenářů skutečně může připadat skandální a navozovat další otázku, na co ten Evropský parlament vlastně potřebujeme. Problém je v tom, že se u nás velmi rozostřil pohled veřejnosti na roli jejích jednotlivých volených zástupců.

Pocit, že si dobře žijí za naše peníze, je docela ostrý, nemyslíte?

I to je realita. Ale nezapomínejme, že volení zástupci jsou tu proto, aby řešili záležitosti, které je potřeba rozhodovat společně. V principu by parlament měl přijímat zákony, které určují základní obrysy života jednotlivců a společnosti. Blíží se hokejové mistrovství světa, tak si pomohu příměrem z tohoto sportu – parlament by měl určovat pravidla, třeba jak daleko od sebe budou mantinely, za jaké fauly se dává jaký trest a tak dále. Úkolem poslance a senátora tedy je, aby pravidla dávala všem stejné šance – a neměl by se v první řadě starat jen o to, jaké do jeho kraje přijdou rozpočtové zdroje. Ve skutečnosti se z mnoha poslanců stali výhradně regionální lobbisté, které ze všech zákonů nejvíc zajímá jeden ročně, státní rozpočet – a pokud se jim podaří něco víc přihrát do svého kraje, všude to říkají a namlouvají si, že tak zvýšili své šance na znovuzvolení.

Předpokládám, že to podle vás je špatně.

Víte, i mně osobně dlouho trvalo, než jsem si odpověděl na otázku, kterou často dostávám, totiž co má občan severních Čech z toho, že jsem poslancem. Pak jsem se naučil říkat, že přínosem je, že jménem našeho kraje vystoupím, pokud se schyluje k přijetí zákona, který by kraj poškodil. A kromě toho je přínosem, že něco vím o problematice zdravotnictví, takže jsem schopen zasáhnout, když je nějaký problém v zákoně týkajícím se tohoto oboru. Takový zásah není ovšem přínosem jen pro občany z Ústecka, ale i pro ty z Ostravska. Samozřejmě i já jsem se coby poslanec zvolený za severočeský kraj snažil přivést investice a prostředky právě do tohoto kraje, ale znovu opakuji, že v tom nespatřuji hlavní úlohu poslance.

Takže do Evropského parlamentu nejdete hájit zájmy České republiky, ale celé Evropy?

Jdu tam především s cílem prosazovat rovnoprávnost mezi jednotlivými členskými státy a stejný přístup ke všem bez rozdílu na velikosti či ekonomické síle. Pokud se navíc třeba podaří zabránit nějaké nesmyslné celoevropské právní úpravě, je přece takové hlasování přínosem pro Českou republiku i pro celou EU.

Skutečně si myslíte, že hlas českého pravicového poslance může mít nějakou váhu?
Jak víte, že v Evropském parlamentu, který vznikne po letošních celoevropských volbách, nebude podobná skoro patová situace, jakou zažívá posledních několik let parlament u nás?

Vzpomeňte si, jak se vládní koalice strachovala o hlas Hany Marvanové a jak se dnes bojí o hlasování Tomáš Vrbíka. Taky mají jeden hlas, jeden z dvou set – a jakou váhu má. Samozřejmě že v Evropském parlamentu je takové situace méně pravděpodobná, ale technicky ji není možné vyloučit. Každý hlas má svou váhu.

Jaká témata vlastně Evropský parlament řeší? Mluví se o spoustě zbytečných právních předpisů, kterými se budeme muset řídit

Evropský parlament by se měl zabývat pouze otázkami, jejichž řešení se členské země EU podpisem příslušných mezistátních dohod a smluv vzdaly. Jiná věc je, že i když se Evropský parlament bude nakrásně snažit plnit svou roli a přijímat rozumné evropské právní normy a odmítat ty nerozumné, může dnes Evropská komise ty parlamentem neschválené předpisy přijímat v dohadovacím řízení.

Komise, která by měla být slabší než parlament, je tedy silnější?

Ano, protože komisi parlament vlastně nesestavuje – z minulých týdnů víme, že zástupce do ní jmenují přímo vlády členských zemí EU. A jedna z věcí, které budu podporovat, je posílení pozice Evropského parlamentu ve srovnání s Evropskou komisí. Bez kontrolní funkce parlamentu vůči komisi vlastně existence parlamentu nemá smysl.

A ty hromady europředpisů?

Když se vrátím k příkladu s hokejovým hřištěm, měl by podle mého Evropský parlament, maximálně určovat, že se hraje na ledě. Ty mantinely už bych nechal na národních vládách.

Ale tak to není, že?

Podle mého se stávající přístup k tvorbě evropské legislativy dá přirovnat k tomu, jako kdybychom střednímu útočníkovi malovali na led čáry, po kterých musí bruslit, když jede od středového kruhu k soupeřově brance. A to opravdu podporovat nebudu.