Byl jsem osloven koncernem Michelin, abych se účastnil konference, která proběhne v tomto týdnu v Šanghaji a bude se zabývat ekologickými dopady současné dopravy. Mým zadáním bude sdělit celosvětovému auditoriu, co může Evropská unie, či ještě lépe samotný Evropský parlament, udělat v oblasti dopravy pro ochranu životního prostředí.

Pokud si položíme tu nejobecnější otázku, co může Evropská unie udělat pro ochranu životního prostředí, jako první asi většinu z nás napadne legislativní činnost. Ano, přiměřená, nekomplikovaná, srozumitelná právní norma je bezesporu nutný a nezbytný základ. Pak je určitě důležitá podpora technologického výzkumu a rozvoje, mediační role v nejrůznějších sporech a nesmím zapomenout na přípravu na adaptaci. Klimatické změny jsou neoddiskutovatelný fakt, ať je způsobuje či zhoršuje cokoliv a my se na ně musíme připravit. Vhodnou a dostatečnou přípravu považuji za jednu z nejvýznamnějších činností v nejbližší budoucnosti.

Ve své prezentaci se chystám informovat i o projednávané legislativě, a to zejména o tzv. Chris Davies reportu o CO2 emisích u osobních automobilů, direktivě ETS, která se týká kvality vzduchu, pak normami o biopalivech, zprávě, která upravuje otázky obchodování s emisemi a zařazení letecké dopravy do tohoto obchodního systému. Když jsem přemýšlel, jaké hlavní poselství by v mé prezentaci mělo zaznít, rozhodl jsem se zdůraznit následující tři body: 1) globální problém vyžaduje globální řešení a nemůže být záležitostí jednoho státu či jednoho kontinentu, 2) žádná legislativní či vládní akce sama o sobě klimatickým změnám nezabrání, 3) globální klimatické změny jsou vážným problémem, nepodceňoval bych je a uznávám, že je nutno se jimi zabývat, nesmíme však připustit, aby se staly novým náboženstvím.