Koncem minulého týdne jsem se zúčastnil konference EFPIA – což je Evropský svaz farmaceutického průmyslu, který se poprvé konal v České republice. Velmi příjemně mě překvapilo pojetí této konference, která byla zorganizována ve stylu televizních debat – tedy vyvýšené pódium, na něm šest účinkujících a horká témata současného evropského vývoje. Zárukou kvality byl i hlavní moderátor, bývalý předseda Evropského parlamentu, irský politik Pat Cox. Mezi účinkujícími byli například ministr vzdělání, školství a výzkumu Spolkové republiky Německo, bývalý finský premiér, vedoucí sekretariátu komisaře Špidly a prezident ČSAV – profesor Pačes.

Hlavním tématem daného dopoledne byl výzkum a inovace v Evropě, současný stav a s ním související konkurenceschopnost a také již téměř chronické téma, kterým je Lisabonská agenda. Vše se soustředilo na to, zda Evropská unie, evropští politici, evropské firmy dělají dost pro inovace v Evropě, a také na hledání řešení, aby Evropa přestala zaostávat za zbytkem světa. Velmi zajímavým byl realistický pohled přeplněného auditoria na otázku moderátora debaty pana Coxe, který se zeptal: „Kdo si myslí, že v současné Evropě je již pozdě na záchranu udržení jejího postavení a kdo je optimistou, či případně má neutrální pozici?“. Převážná část auditoria zastávala názor, že Evropa již svoji největší šanci propásla a že skutečně bez radikálních změn nemá šanci na dosažení stejného tempa rozvoje jako mají např. Spojené státy nebo státy východní Asie. Překvapivě nejvíce optimističtí v dané diskusi byli mimoevropští účastníci. To by mohlo svědčit o tom, že zvenčí zřejmě není pohled na Evropu tak negativní jako pohled zevnitř.

Většina účastníků se shodla na tom, že poziční dokumenty ke konferenci byly velmi dobře připraveny, popis problémů a popis situace související s Lisabonskou agendou byly velmi korektní. Jediné snad co chybělo, byly otázky naplnění a realizace výše uvedených témat. Mě osobně velmi potěšilo, že drtivá většina přítomných podporovala myšlenky liberalizace trhu, pracovního práva a odstranění dalších okovů svazujících rozvoj a konkurenceschopnost ve stávající Evropě. Za velmi sympatické považuji také to, že nikdo nevyzýval k vytváření dalších zpráv, norem či byrokratických přepisů. Naopak zaznívalo, že přebujelá byrokracie a legislativa je věc, která brzdí a omezuje současný rozvoj Evropy.

To, co jsem na konferenci slyšel, mi umožňuje pro tentokrát skončit spíše optimisticky. Proto bych závěrem poznamenal, že pokud špičky evropské vědy a výzkumu mají takto realistické postoje a názory, tak přece jenom ještě možná není pro Evropu úplně pozdě.