Ve dnech 9.- 10. října tohoto roku proběhlo nedaleko Berlína velmi významné celosvětové setkání držitelů Nobelových cen na téma trvale udržitelného rozvoje v souvislosti s klimatickými změnami. Netřeba zdůrazňovat o jak populární téma se v dnešních dnech jedná, kolik politiků se jím zabývá, kolik agendy práce v EP ovlivňuje.

Protože toho bylo i na těchto stránkách k tomuto tématu napsáno již mnoho, nechtěl bych Vaši pozornost znovu ke klimatickým změnám přivádět (tedy aspoň po nějaký čas) kdyby však toto setkání nebylo svým způsobem speciální. Rozdílem oproti jiným setkáním byla snaha uchopit toto téma čistě na odborné nepolitické úrovni a srovnat získané informace z pohledu různých oborů jako je fyzika, chemie, medicína a ekonomie. Tomu také odpovídalo složení držitelů Nobelových cen.

V Německu byla tomuto setkání věnována maximální pozornost a jeho důležitost se ukázala již v tom, že jej zahajovala svým projevem kancléřka Spolkové republiky Německo, paní Angela Merkelová a aktivně se účastnil také např. ministr pro životní prostředí.

Konference potvrdila jeden můj předpoklad. Evropská politická reprezentace v souvislosti s tažením proti klimatickým změnám otevřela jednu Pandořinu skřínku a tou je problém ekonomické nerovnováhy současného světa. Je naprosto jasné, že pokud se mají snížit emise skleníkových plynů, tak to bez celosvětové spolupráce není možné. Pro dokreslení situace například Evropská unie produkuje přibližně 10 – 15% celosvětové produkce skleníkových plynů. Takže sami negativní trend nezvrátíme. Na druhou stranu rozvíjející se země stále hlasitěji prohlašují, že oni jsou ti, kteří byli po dlouhou dobu chudí, že nepoškodili tento svět a proto teď ani Evropa ani Spojené státy nemají právo omezovat je v jejich rozvoji, v jejich cestě za lepším životem. Ústy indické zástupkyně si účastníci vyslechli bouřlivé prohlášení o tom, jak my bohatí musíme jednat, že je to naše povinnost, kterou stále odkládáme a pouze o ní mluvíme, bez hmatatelných výsledků, ale nesmíme upírat současnému rozvíjejícímu se světu či tzv. třetím zemím právo na plný ekonomický rozvoj bez jakýchkoli restrikcí.

Ano, i já cítím pochopení pro snahu zlepšit svou životní úroveň. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že není možné, chceme-li v současném globalizovaném světě přežít, abychom dobrovolně přijímali drastická omezení pouze pro svůj průmysl ve snaze zachránit celý svět. Jediný efekt, kterého by se tím dosáhlo by bylo to, že se veškerý průmysl v Evropě odstěhuje a znečištění planety bude pokračovat pouze odjinud.