Minulý týden byl poznamenán mediálními přestřelkami na téma návštěvy Václava Klause v Irsku, a to zejména ohledně jeho vystoupení na tiskové konferenci. V Evropském parlamentu je velmi dobře známo, že se irská vláda, a ministr zahraničí zvláště, za rozhodnutí svého lidu – referendum o přijetí (tedy ve výsledku vlastně nepřijetí) Lisabonské smlouvy na půdě evropských institucí neustále omlouvá. Nejčastějším zdůvodněním je nezkušenost a neinformovanost občanů, či demagogie odpůrců. Ať je prosazováno více to či ono, zásadně ale při tom bývá odmítáno, že by se jednalo o svobodné demokratické rozhodnutí v plebiscitu.

Václav Klaus po setkání s Declanem Ganleym zorganizoval společnou tiskovou konferenci a mediální bublina byla na světě. I irské noviny rozpačitě psaly o tom, zda je vhodné, aby se hlava státu na státní návštěvě scházela s předákem opozičního uskupení a poté pořádala společně oficiální tiskové konference. Výsledkem pak bylo pozdvižení v novinářských řadách v Čechách. Také já jsem byl dotázán Radiožurnálem v živém vstupu, co si o této „prekérní“ situaci myslím.

Zároveň se mnou byla k debatě přizvána i paní kolegyně Hybášková, která celou situaci hodnotila jako velmi ostudnou. Paní poslankyně argumentovala svým diplomatickým zázemím a svými zkušenostmi s tím, že si neumí představit, že by kterákoli jiná hlava státu udělala něco takového. Nedalo mi, abych jí neoponoval a nepřipomenul častá setkávání hlav západních demokracií s opozicí v bývalém Československu v 80. letech. Z těchto setkání byly také hojné mediální výstupy a tehdy s tím nikdo, dokonce ani paní kolegyně, neměl problém.

Celá mediální bublina by asi nebyla tak závažnou, kdyby zároveň nevyvolávala jisté mrazení. V současné době je totiž až příliš rozšířená dehonestace politiků, kteří zastávají odlišný názor – v tomto případě názor, který není příliš konformní s obecnými představami o Evropské unii. Odlišné názory jsou příkře odsuzovány, veřejně pranýřovány a jejich hlasatelé zastrašováni. To je něco, co bychom, v demokratické Evropě měli rozhodně a důrazně odmítnout.