V minulém týdnu jsem se účastnil 7. celoevropské konference, která se týkala tzv. světelného znečištění. S tímto tématem jsem se poprvé setkal jako zpravodaj zákona o veřejném zdraví v Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Přiznám se, že jsem původně na toto téma nahlížel trochu s despektem. Považoval jsem to celé více za snahu astronomů vytvořit si lepší podmínky pro pozorování noční oblohy. Zkrátka, povzdechy na tím, že Mléčná dráha není v Praze vidět, mi připadaly spíše jako romantická postesknutí a jejich praktické dopady jsem příliš neviděl.

Průlom do mého nahlížení přinesla až zmíněná konference. Účast byla velmi vysoká, přednášky pestré a erudovanost přednášejících nezpochybnitelná. Pokud bych shrnul to základní, pak negativní dopady světelného znečištění lze v zásadě rozdělit na tři hlavní skupiny. Do první skupiny řadíme dopady na životní prostředí a tzv. „wild life“ nebo-li divokou přírodu. Do druhé pak negativní dopady na zdraví člověka. Je prokázáno, že tvorba tzv. melatoninu klesá téměř k nule, jestliže během našeho spánkového cyklu strávíme alespoň hodinu v nedokonalé tmě. K takovému narušení přirozeného spánkového režimu stačí pouhá svítící obrazovka počítače, případně dopad světla pouliční lampy do našeho okna. Nedostatečná tvorba melatoninu má ze zdravotního hlediska za následek vznik některých druhů rakoviny. U žen je to zejména rakovina prsu, u mužů pak rakovina prostaty.

Jako třetí skupinu bych uvedl dopady na využívání energie. V současné Evropě (a nejen v Evropě) jsme schopni vynakládat obrovské prostředky na snížení energetické náročnosti všech možných aspektů našeho života a na druhou stranu téměř bezstarostně přihlížíme tomu, jak u některých typů pouličního osvětlení až 60% míří zbytečně pryč do noční oblohy.

Když si uvědomíme, že snaha o 20%-ní úsporu energie během následujících 12 let nás všechny bude stát nemalé úsilí, pak je nasnadě hlouběji se zamyslet nad tím, kde se nabízí řešení poměrně jednoduché a přitom účinné – svítit dostatečně na ulici a nesvítit Pánubohu do oken.