Ve čtvrtek 8. prosince mne na bruselském letišti zastihla zpráva České tiskové kanceláře o tom, že lékařský odborový klub vyhlásil stávkovou pohotovost na neomezenou dobu ve všech nemocnicích. Takto organizovaní lékaři tím údajně chtějí vyjádřit podporu a zatlačit na vládu a parlament České republiky, aby byl uveden v život nový zákoník práce.

Jako lékaře mě tato zpráva spíše rozesmutněla, přestože to není poprvé, co se setkávám i s takovými lékaři, kteří chtějí pro svůj stav získat co nejvíce a to nikoliv oceněním své profesionální péče, ale právě podporou takovýchto právních norem, které budou vytvářet další překážky v práci.

Ne příliš zdařilé obcházení jednoho z ustanovení zákoníku práce vymýšlel i bývalý šéf České lékařské komory David Rath. Plánoval vytvoření jakýchsi družstev lékařů, která budou vysílat lékaře na různá pracoviště tak, aby nebyla překročena délka pracovní doby odpracovaná na jednom pracovišti. Výsledkem mělo být to, že nemocnice tomuto družstvu zaplatí smluvní, tedy vyšší, cenu za činnost těchto lékařů. Všechny takové teorie mi přijdou úsměvné. Nevedou totiž ke zlepšení poskytované zdravotní péče, ale právě naopak, k jejímu snížení a k růstu nákladů na takto poskytovanou péči pacientům.

V souvislosti s novým zákoníkem práce jsem byl osloven desítkami zoufalých lékařů, kteří při účinnosti této nové pracovní normy nebudou moci provádět nákladné mnohahodinové operace, protože tento zákoník práce nepřipouští výjimky pro zdravotnictví. Nařizuje např. povinné přestávky v práci a asi pro každého občana této země je absurdní představa, že při náročné neurochirurgické nebo srdeční operaci si po pěti hodinách práce lékaři odejdou vypít kávu, zapálit cigaretu a nechají pacienta na stole půl hodiny či hodinu čekat…

Vypadá to tak, že existují lékaři, kterým záleží na zvyšování kvality poskytované zdravotní péče, na zlepšení efektivnosti zdravotnictví a hlavně na možnosti své pacienty léčit. A pak jsou tu ti druzí… Jsou jimi právě ti, co minulý týden vyhlásili stávkovou pohotovost!