Již několik let se významná část evropských poslanců – a já se k nim také počítám, snaží změnit zavedený princip neustálého každoměsíčního cestování mezi Bruselem a Štrasburkem na plenární zasedání do Štrasburku. Myslím si, že v době kdy přesvědčujeme nejen občany Evropy o potřebě šetřit, ale i vlády a obecní zastupitelstva nabádáme k šetrnému nakládání s veřejnými prostředky, by Evropský parlament měl jít minimálně příkladem.

Obrovské stěhování Evropského parlamentu každý měsíc stojí daňové poplatníky Evropy nejen obrovské množství finančních prostředků (pro představu se tato částka pohybuje kolem 200 milionů euro ročně – údaje se liší v rozmezí od 180 miliónů do 250 miliónů euro), ale samozřejmě také dochází ke zbytečnému znečišťování životního prostředí. A právě téma ochrany životního prostředí je pro Evropský parlament poslední roky tématem číslo jedna.

Pro toto téma se stalo minulé plenární zasedání parlamentu ve Štrasburku doslova revoluční. Schvaloval se totiž kalendář jednotlivých zasedání na roky 2012 a 2013. Povedlo se odhlasovat dosud nevídané a možná se dokonce pootevřelo okénko do tohoto, jinak velmi odmítaného, tématu.

Podle stávajících pravidel se Evropský parlament musí sejít ve Štrasburku 12x do roka. V létě jsou však parlamentní prázdniny a proto během srpnové pauzy žádné zasedání nebývá. To se až doposud řešilo tak, že v září byla zasedání dvě brzy po sobě. Na návrh naší frakce Evropských konzervativců a reformistů se podařilo prosadit pozměňovací návrh, který tato dvě zářijová sezení spojuje v jedno. Odpadlo by tak jedno celé zbytečně stěhování.

Při pohledu zvenčí se to celé může zdát jako něco malicherného, proto přidávám vysvětlení. Tento návrh byl k hlasování předkládán již několik let a vždy byl zuřivě odmítán puristickými zastánci dodržování zakládajících smluv a velké frakce socialistů či Evropské lidové strany jej odmítaly již z principu. Proč tentokrát nastala v hlasování taková změna? Vše se změnilo díky požadavku na tajné hlasování. V něm se pak ukázalo, že tento návrh má mnohonásobně více příznivců než je počet členů naší frakce. V tomto případě se jednalo o výraznou většinu přibližně 380 europoslanců.

Nezbývá než doufat, že tato změna nebude ojedinělou vlaštovkou, ale otevře další a hlubší debatu o smysluplnosti dvou pracovních míst Evropského parlamentu a neustálého stěhování mezi nimi.