Současné předsednictví Německa přineslo několik nových iniciativ. Jednou z nich je i plán na sdílení osobních údajů mezi policejními orgány členských zemí EU. Obsahem by mělo být sdílení údajů např. o DNA, možnost národních policejních týmů operovat i v cizí zemi nebo umísťování tzv. leteckých maršálů na civilních leteckých linkách. Poté, co EU schválila zavedení pasů s biometrickými údaji, se jedná o další zásah do citlivé oblasti sběru, uchovávání a sdílení osobních údajů.
Odkud se tato iniciativa vzala? Nutno říci, že se nejedná o úplnou novinku. Již v roce 2005 byla totiž podepsána mezi sedmi členskými státy EU – Belgií, Lucemburskem, Nizozemím, Španělskem, Francií, Německem a Rakouskem smlouva z Prüm, jejímž deklarovaným cílem je hlubší rozvoj evropské spolupráce, zejména za použití výměny informací např. v boji s terorismem, přeshraničním zločinem a ilegální imigrací, to vše s perspektivou zapojení dalších členských zemí. Smlouva z Prüm umožňuje sdílení osobních údajů – DNA, otisků prstů, evidence motorových vozidel a dalších osobních údajů, předpokládá možnost zřízení společných policejních hlídek a v naléhavých případech mohou policisté k odvrácení bezprostředního nebezpečí překračovat státní hranice a působit na území jiného smluvního státu.
Již od počátku se tato smlouva setkala s rezervovaným přístupem řady právních odborníků, kteří poukazovali především na její potenciální rozpor s evropskými právními principy, zejména s principem loajální spolupráce dle čl. 10 Smlouvy o založení evropského společenství a principu dobré víry, podle nichž by členské státy neměly ohrozit naplňování cílů EU, mimo jiné tím, že budou uzavírat smlouvy, které by nahrazovaly rozhodování institucí EU. Sedm členských zemí však podle názorů řady právních expertů právě tyto principy evropské integrace obešlo a vytvořilo v rámci EU druhou, paralelní právní strukturu.
Problematických oblastí smlouvy z Prüm by se našlo více, co je však velmi citlivé, je následný tlak na ostatní členské státy, aby přijaly principy této smlouvy. Komisař pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost dokonce počátkem tohoto roku prohlásil, že státy buď tuto smlouvu přijmou nebo Evropská komise navrhne proceduru posílené spolupráce („enhanced cooperation“), což by ve svém důsledku znamenalo, že obsah této smlouvy sice nebude schválen všemi členy EU, přesto se stane evropskou právní normou.
Pod tímto nátlakem se nakonec v půlce února ministři vnitra členských zemí shodli na tom, že bude možné sdílet osobní data týkající se DNA, otisků prstů a dopravních přestupků. Nebylo však např. odsouhlaseno to, aby policejní jednotky jedné země byly oprávněny vstupovat při pronásledování pachatelů trestných činů na území druhé země nebo aby byl umožněn přímý přístup ostatních zemí do naší databáze citlivých údajů.
Přestože se v tomto případě skupině členských států EU nepodařilo zcela obejít zákonodárný proces EU a zahraniční policejní útvary nebudou moci operovat na našem území, stejně se jedná o nebezpečný precedent, kdy se skupina členských států rozhodla upravit si určitou právní otázku mimo legislativní strukturu EU a následně se snažila tuto úpravu prosadit i u ostatních zemí bez ohledu na jejich postoj. Zejména v tak citlivé oblasti jakou omezování a zásahy do osobních svobod bezesporu je, se jedná o další varovný signál, že otázka dvojího standardu či dvojího metru není v EU na ústupu.