Hladinu mediální scény rozvířila na konci minulého týdne informace, že místopředseda Evropského parlamentu, Španěl Roco Vidal-Quadras na svolané tiskové konferenci ostře napadl prezidenta ČR Václava Klause za jeho postoje k EU. Václav Klaus reagoval dopisem, v němž po předsedovi Evropského parlamentu Josephu Borellovi – jako nejvyšším představiteli této instituce – žádal za některé výroky omluvu.

Když jsem se dozvěděl o proběhlé tiskové konferenci, vyžádal jsem si ihned text prohlášení. Byl jsem šokován některými výroky, které šly daleko za hranici demokratické polemiky s opačnými názory. Zpochybňovat schopnost hlavy ČR porozumět ústavě, obviňovat ji ze lží a vyzývat k demisi, je něco, co si já sám neumím představit.

Byla by to stejná situace, kdybych podobně ostrý slovník používal ve vztahu například k prezidentovi Francie Chiracovi. Ten je silným zastáncem ratifikace ústavní smlouvy a přesto průzkumy veřejného mínění ve Francii ukazují, že s euroústavou 58 procent Francouzů nesouhlasí. Kdybych se chtěl zachovat jako Vidal-Quadras, vyzval bych Chiraca v případě, že Francouzi ústavu nepodpoří, k demisi. Pokud bych něco takového udělal, vyvolalo by to jistě vlnu pobouření. Francouzští politici a francouzská média by si jistě nedala líbit, že na ně slovně útočí někdo zvenčí. Ve Velké Británii, Francii či Belgii totiž platí beze zbytku pravidlo, že vlastní politiky a vlastní hlavy států je třeba kritizovat doma. Kritiku zvenčí však ve většině evropských zemí vnímají jako vměšování do vnitřních záležitostí a platí v tomto případě pravidlo „nesahejte nám na naší hlavu státu“. Můžeme se jen ptát, proč v našem případě je to naopak a proč kritika hlavy státu je u nás doma naopak používána jako zbraň proti němu.

Pravdou je, že tiskovou konferenci s jediným tématem – pomýlenosti francouzského prezidenta – bych na půdě Evropského parlamentu nikdy neorganizoval. Považoval bych ji za zneužití svého postavení místopředsedy Evropského parlamentu a z hlediska korektního politického chování za nepřístojný krok.