Minulý týden jsem předtáčel své vystoupení na velkou zdravotnickou konferenci na téma „Inovace ve zdravotnictví“. Před televizní kamerou mi byly pokládány otázky, které mě donutily k zamyšlení jak je to s inovačními technologiemi ve zdravotnictví v současné době a jakým způsobem k jejich rozvoji přispívá či naopak nepřispívá Evropská unie.

Již při svém vystoupení jsem zdůrazňoval, že inovace ve zdravotnictví samostatným tématem jako takovým nejsou, na druhou stranu, ale v bibli Evropy nazývané Lisabonská strategie se inovace a inovační technologie skloňují ve všech pádech, vyzývá se v ní k podpoře výzkumu, k zavádění a praktické aplikaci jeho výsledků ve všech oblastech, zdravotnictví nevyjímaje.

Již zmíněná konference se má zabývat nejenom inovačními technologiemi, ale také vlivem zdravotnictví jako součásti hospodářství na ekonomiku společnosti. Na tomto místě by se dalo konstatovat, že v této oblasti Evropa jaksi pokulhává. Jestliže moderní ekonomové dnes tvrdí, že zdravotnictví jako obor je velmi významným ekonomickým fenoménem pro všechny rozvinuté státy, tak Evropská unie na něj stále ještě nahlíží jako na jakousi nárokovou či veřejnou službu, která musí být řešena nestandardním zvláštním způsobem. To se názorně ukázalo např. v nedávno schválené směrnici o službách, ze které bylo zdravotnictví vyňato.

Připravovanou konferenci vidím jako výrazný přínos v případě, že si přítomní politici skutečně uvědomí, že i přes jisté specifikace, které s sebou zdravotnictví vždy ponese a přes velmi eticky citlivou oblast, se jedná o standardní ekonomický obor a s jako takovým by s ním mělo být nakládáno.